neděle 30. září 2012

Prodloužený víkend.......

Mé milé.
Uplynulý víkend byl po všech stránkách skvostný. Tedy pro mě ano.
Jednak počasí, až na sobotní navečer a noc, kdy pršelo, bylo hezky podzimně sluníčkové.
A aktivit bylo také hodně.
Od háčkování srdíček - jako dárky pro maminky předčasňátek - inspirovala mě Lenka -
 ** Lenka * šikulka **  - Leni moc děkuji.
Přes výlet na kole do okolních lesů až po rybaření.
Prostě príma prožitý čas u mladšího bratra a jeho rodiny. Ráda k nim jezdím.
Díky jim všem, to jsou pro mě, krásné dny plné pohody, odpočinku a přírody......
Mladší bratr rád rybaří a jeho pani ho většinou doprovází. Oba o rybaření a o jeho technice vědí hodně za ta léta a když, ryby "jdou", je rybaření nejen velkou zábavou, ale poskytuje i spoustu zážitků, které se nezapomínají.
A když je ještě tak pěkné počasí jako bylo o tomto prodlouženém víkendu, tak, jak oba říkají -
"to" nemá chybu.

 

















Sobotní houfování mraků......

A jako bonus - rozvalování jejich kocourů na podzimním sluníčku ......


Mé milé, doufám, že i váš čas prodlouženého víkendu byl krásný, pohodový a třeba i aktivní......
Děkuji vám za návštěvu a za milé komentáře a hezký začátek prvního říjnového týdne.
Mějte se všichni moc, moc hezky.......

pondělí 24. září 2012

Podzimní výměna.......po svém či mém


Mé milé.
Věruška na svém blogu - ** Věruška * Podzimní výměna ** - vyhlásila nádhernou věc - Podzimní výměnu.
Při otevření jejích podmínek jsem zajásala - jojo, nikdy nic jsem takového nepodnikala, nedělala, tak to zkusím. Zvědavost lákala, lákala moc - a tak jsem se přihlásila.......
V prvních momentech v hlavě prázdno - co vyrobit a neudělat si ostudu. Vždycky jsem se snažila spoustu věcí vyřešit, ale někdy - hm, někdy, někdy i častěji, jsem narazila sama na sebe, na svůj neum, na obavy, že "to" co vyrobím, se nebude líbit a bude nefunkční, nepraktické - háčkovaná záclonka, jak popisuji v jednom z minulých příspěvků, s obháčkovanými kuličkami je toho důkazem......
Ale moje zvědavost, jak "to" vlastně dopadne, když "to" vyrobím, jaké budou reakce obdarovaného - jestli mi bude říkat - "jé, to je pěkný", ale v myšlenkách zmatek, kam s tou hrůzou, aby někde nepřekážela či nedej osude, aby někde byla vidět.
Anebo reakce, kde vidíte v očích obdarovaného, jak mu hlavou letí - "hm, to je pěkný", "to se povedlo" a už vidí dotyčnou věc, jak někde zdobí.
Ještěže Věruška psala o termínech, které nabízely dostatek času na výrobu pro podzimní výměnu.
V hlavě se mi motaly nápady co vyrobit. Od háčkovaných či šitých podkafíčků až hm a já už nevím - jojo nápadů bylo dost, ale, ale.......
Myslím, že známe tyto myšlenkové pochody všechny.
Nakonec padlo rozhodnutí. Jo, už to tak bylo. A od nápadu a s jeho realizací naštěstí nemívám většinou daleko, tak "to" začalo : nákres v pc, abych věděla čeho a kolik. Vyrazila jsem na nákup potřebného. Nakoupila. Oentlovala, aby nebyly nitě v pračce - jako už jednou - dala usušit.
Druhý den celá natěšená, že budu stříhat, sestavovat, šít, jsem ráno koukala na vypranou novou látku jak vyvoraná myš před zabitím. Oči se mi rozšířily úžasem nad světlými čmouhami na nové látce. Tjoooo, co teď s tím??? Tak hned do vody - jestli pračka špatně nevymáchala. Hm, ani mokrý proces se neosvědčil. A tak poprvé v životě na reklamaci s kouskem látky. Pani prodavačka byla vstřícná a reklamaci převzala.
No jo, ale pak jsem se ptala sama sebe : a z čeho člověče, budeš šít?
Jak přesvědčit svoji představu usídlenou v hlavě na jinou a vytvořit "to" jinak. Jak změnit sen??
Ale šlo to. Sice už to nebylo ono, ale nový nápad začal lákat nepoznaným. Došla dom - pračka, usušení, vyžehlení, nastříhání, sestavení, sešití, první vyžehlení ušitého.......
A bylo po radosti. Tohle přeci nemohu darovat. Vím, vím, říká se * darovanému koni na zuby nekoukej*, ale ta ostuda.......


Prostě bílá látka nešla vyžehlit ani napařením.
A tak nové přemýšlení. Jojo, do třetice všeho dobrého.
Tjoooo. Ještě, že mám tolik času do poslání podzimní výměny.......
Nové vymýšlení, nastříhání, sestavení, sešití, něco párání a také - spadlé nůžky na zem a metr - jo, tak ten několikrát, vysypaná krabička se špendlíky, přetržená nit, vyžehlení - ano, tak "to" by mohlo být ono.
Tedy snad.
Je pravda, že tyto barvy mám moc ráda, jsou sluníčkově podzimní.
Vím, že nejsem švadlena a tak je každý kousek originál, co naděláte.......
Bubu doufat, že nad mnoha chybami bude fungovat shovívavost.
A tady jsou fotografie, jak po svém či mém probíhalo uskutečnění podzimní výměny.......



Mé milé.
Jsem za tuto zkušenost Věrušce nesmírně vděčná. Mým vlastním já cloumaly snad všechny emoce......
Ano, je to hra - je to nádherná hra......
Když mi přišla od Blanky - ** Blanka * ...to, co mě baví ** - zpráva na email, že dorazil balíček s podzimní výměnou, tak jsem při čtení snad ani nedýchala.
A jsem moc ráda, že vše dopadlo dobře a dárek se líbil.......

V podzimní výměně pro mě tvořila Janička a dárek, co mi přišel, byl napěchovaný nádherou, nad kterou jsem dosti hlučně zajásala. 
Její přáníčko jsem četla několikrát a dýničky prohlížela jednu po druhé a kochala se vyhotovením a háčkované listy v barvách podzimu jsem obdivovala pro Janinu preciznost a bezchybnost.
No nádhera sama.
Hned jsem musela vše vystavit a jako kdyby Jana věděla, kde její dárky budou bydlet, tak doladila moji podzimní výzdobu na okně do uličky.
A taky jsem hned všechno vyfotila, abych Janičce poslala foto s poděkováním za takovou krásu .......


Mé milé. 
Dnes je článek s fotografiemi poněkud dlouhý a pokud jste došly až sem - jste skvělé a děkuji.
Děkuji vám za návštěvu a milé komentáře od srdíčka.
Mějte krásný začátek prvního podzimního týdne.
Opatrujte se.....

čtvrtek 20. září 2012

Západ slunce......

Mé milé, včera byl, ano vím, vím už po nesčíslněkráte, nádherný západ sluníčka.
Růžové mraky jsem viděla i tady z malého prostoru mého dvorečku, který je mezi dvoupatrovými domy. Sluníčko tu za dům na západní straně dvorečku zachází v dnešních dnech už hned po čtvrté hodině odpoledne a tak nemám možnost vidět z okna celé rozehrané divadlo, ve kterém je hlavní postavou slunce.
Požádala jsem tedy neteř Lenku, aby mi toto divadelní představení vyfotila a myslím, že se ji fotky moc povedly......
Pohled z okna :
Fascinující divadlo, které umí jenom slunce a mraky.......


Jedna letní připomínka.......
Jen příroda umí takto čarovat.......

Mé milé. Posílám vám všem veliké díky za vaše návštěvy a 
za dodávající nádhernou inspiraci v komentářích. 
Děkuji.

středa 19. září 2012

Zátiší......

Mé milé.
Předčasem vyhlásila Vendy na svém blogu - Fotosoutěž - http://eumenidas.blog.cz/.
Soutěž byla - do 19.9. - pro každého, kdo si chtěl vytvořit vlastní zátiší, vyfotografovat ho a poslat foto Vendy na email, či si foto umístit na svůj blog.
Napsala jsem Vendy do komentářů, že bych se chtěla také pokusit o nějaký výtvor.
Ale, že vůbec nevím, jak vše dopadne.
Včera večer jsem Vendy poslala tři fotozátiší mailem......
Sešlo se nás několik, jak píše Vendy, což je nádherný a od zítra - 20.9. - bude na jejím blogu spuštěna "Galerie zátiší" s anketou.
S hlasováním pod každou fotografií, o nejhezčí......
Slíbila jsem Vendy, že svoje fota dám i sem na svůj blog......
Tak tady jsou.......

Srdce s květinou :
Siesta :
Podzim : 

Mé milé, tak a teď je to na vás.......
Ač si vůbec nevěřím, že by se vůbec něco - nějaký hlas - přesto vás požádám :
zkusíte hlasovat?
A budete čekat se mnou, které fotozátiší vyhraje, které bude nejlepší?
Budeme zvědavé.......???
PS. předem moc, moc děkuji za každý hlas......
Hezké podzimní dny a radost všem u vás doma.
Děkuji za návštěvu a těším se na vás a vaše komentáře.......

pondělí 10. září 2012

Brýle.......

Život je nádherná záležitost.
Jenom by ve stáří člověk neměl potřebovat brýle.
Už je taky musím mít na nose, abych viděla na šití a i při řízení auta jsem si v brýlích na dálku
přeci jen jistější.
Ach jo. No jo, ale kdo je má stále hledat? Už jsem je začala pokládat na jedno a to samé místo na stolku. To jsou ty, co stále potřebuji.
Ale co s ostatními?
Do skříně?  Do šuplíku?  Ne!  Na zeď.
Před časem jsem tento nápad viděla někde na netu. Už nevím kde.
A při pohledu na několikere brýle, jsem si tento nápad vybavila.
Ramínko je drátěné a brýle jen zavěšeny - co kdybych ještě některé potřebovala .......

To pouzdro na brýle mi zůstalo po druhé mamince, je kovové, ale malé .......

Mé milé, všechny vás moc, moc zdravím
 a také hledáte někdy svoje brýle??
Děkuji za "pokoukání" a mějte radostný čas.......


neděle 9. září 2012

Vzpomínání - památníky......

Mé milé.
Dnes bych vám chtěla ukázat dva sešitky, které na vás dýchnou nostalgií a žlutými stránkami.
Svou nádherou písma a kreseb mladých lidí tehdejších časů.
Jsou to památníčky.
Jeden s fialovými deskami a kovovou broží stojící holčičky se psem. Byl mamky.
A druhý s deskami zdobenými labutí, ptáčkem a ornamenty. Byl pravděpodobně prababičky.
Mamčin památník je z období 1934 - 1935. V té době ji bylo třináct let.
Do školy chodila v malé vesničce, kde se téměř všichni znali.
I po mnoha a mnoha letech do vesničky jezdila a kolikrát si ráda zavzpomínala na školu.
Dodnes škola stojí na stejném místě.
Malý domeček s doškovou střechou - obecní škola - kde probíhaly mamčiny školní léta s několika spolužáky, se během let změnil na kamennou dvoupatrovou budovu - základní školu.

Listuji památníkem a tiše se s úctou usmívám nad obrázky a krátkými básničkami psanými obyčejným perem s násadkou, které se namáčelo do kalamáře s inkoustem.......
Oči mi hladí jednoduché barevné obrázky. Datum u každého věnování v památníčku představuje den života tehdejších kamarádů a spolužaček mamky.
Jak je zvláštní si představovat svoji mamku, jako třináctiletou holčinu, chodící do malé obecní školy......


Druhý památník je ještě starší. Je z období let 1888 až 1890.
Opět listuji zažloutlými stránkami sešitku a dívám se na věnování psané úhledným písmem.
Některá věnování jsou dotvářena nalepenými květinami - protěží či kapradinou s barevnými kvítky.
Znovu mě fascinují data u každého věnování - 5.9.1888,  18.10.1888  či 19.2.1889,  25.11.1889  nebo  20.8.1890 ......
Představivost pracuje na plné obrátky. Vždyť v té době ještě nebylo ani auto a svítilo se svíčkami a petrolejkami. Právě v roce 1888 postavil František Křižík první městskou elektrárnu pro Žižkov v Česku. Nosily se dlouhé šaty a klobouky.
Ano, každá doba má své krásy, jen války a neshody mezi lidmi by neměly být.......
Památník prošel několika generacemi od svého vzniku a stále si uchovává svůj půvab kreseb, obrázků, básniček i suchých květin.
Dává nahlédnout, tak trochu, do duší tehdejších lidí, které spojovala škola, kamarádství, rodina......
Přeji vám hezké snění nad - byť amatérskými - fotografiemi památníků a klidné plynutí vašich myšlenek na vlnách představivosti......




                      


                                Mé milé , mějte se moc, moc pohodově a hezký sluníčkový čas.
                                     Děkuji vám za návštěvu a komentáře a těším se vás příště......