úterý 30. října 2012

Vstupní chodba.......

Mé milé.
Vstupní chodba v našem domě by potřebovala vymalovat, ale přes léto jsem se k tomu nedostala a
asi by to malování dopadlo katastroficky.
Musím se přiznat, že malovat zdi válečkem s primalexem či co je na to potřeba, moc neumím.
A štětkou na malování zdí už vůbec ne, i když pokud bych to malování zkusila, tak bych si nemusela pořizovat obrázek kocoura, neboť bych jich na chodbových zdech měla hned několik v bílém provedení......

Zdi jsou tedy oprýskané, no, i když tolik ne  - dá se to přežít. Malovat se bude až příští rok v létě.
Tedy snad.

A aby nebyla do té doby chodba tak moc prázdná, tak jsem ji trochu doplnila.
Chtěla jsem vyhodit dva rozbité deštníky, ale použila jsem je na chodbu a na starém květinovém stolku od sousedky se ubytovaly květiny ze dvorečka. Také starý obraz, darované fajfky a proutěný podnos tady našly uplatnění......
Chodba je málo osvětlená.......




Mé milé.
Mějte hezký čas a radost v teple domovů v kruhu svých rodin......
Děkuji vám za návštěvu a vaše krásná slova v komentářích a moc se na vás těším příště......

pátek 26. října 2012

Adventní kalendáře.......

Mé milé.
Jednou z věci, která provází adventní dobu, je adventní kalendář.
A i ten má svou historii.
****První známý ručně vyrobený adventní kalendář je z roku 1851.
V roce 1908 vytvořil jeden z majitelů tiskárny  Reichhold & Lang v Mnichově, 
tiskař Gerhart Lang z Maulbronnu vystřihovací adventní kalendář z lepenky , který měl malé obrázky a název - "V zemi Ježíškově". 
Na začátku 20. století byl již tištěný kalendář s malými otevíracími dvířky, za kterými se ukrývaly verše a citace z bible. Původním cílem adventního kalendáře je připomenout dětem vánoční událost popisovanou v bibli a zpříjemnit jim čekání na vánoční dárky ****-- info z netu.

Ze svého dětství si pamatuji papírový adventní kalendář s okénky naplněnými čokoládou.
I dnes se dají takové koupit. Adventní kalendáře dnešní doby už neskrývají jenom čokoládu.
Nabízejí za čtyřiadvaceti okénky i malé hračky z oblíbených her či filmů.
Ale to se smysl adventních kalendářů posunul úplně někam jinam.......

Vytvářela jsem adventních kalendářů už několik. Jednou jsem - myslím v roce 2009 - poskládala ze tří papírových skládaných kousků, malou origami krabičku, do které byl uložen mlsek. Těch krabiček bylo na 144 kusů na 6 kalendářů. Také šila 2 velké figurky a z papírových ruliček pletla košíky do nichž přišly barevné krabičky s několika bonbony a třeba v loňském roce - 4 poskládané papírové dorty se stromem uprostřed a s oříšky a v krabičkách s čokoládovými bonbony.



Letošní adventní kalendáře také budou - tedy asi papírové, ale o nich, až budou hotovy.......

Před nedávnem na blogu ****společné šití - adventní kalendáře**** Slávka zorganizovala společné šití adventních kalendářů.
Moc zajímavý nápad.
Mít doma adventní kalendář, který mi bude připomínat um, radost a krásu práce několika blogerek.
Škoda jen, že se přihlásilo na šití tak málo děvčat. Myslím, že o zajímavosti a pestrosti všech kapsiček na adventním kalendáři nemůže být pochyb.
Ještě je trochu času.......
Vybrala jsem si kapsičky s číslem 22. Udělala papírovou předlohu v požadovaných mírách, stříhala z bavlněných látek s vánočními motivy. Čísla psala podle vystřižených šablon tužkou na textil a pak přišívala skleněné korálky. Kapsiček je 24 a snad se budou líbit.......
Tu jsou :





Mé milé.
Přeji vám všem, krásný víkend, plný pohody, klidu a radosti.......
Děkuji za návštěvu a krásné komentáře a 
budu se na vás těšit příště.......

úterý 23. října 2012

Květy, květy......

Mé milé.
Vyletněná klívie a vánoční kaktus se rozhodly potěšit květy.
Klivie kvetla už vloni, ale tak nějak sporadicky, se třemi kvítky.
Avšak letošní rok si kvetení vynahradila.





I vánoční kaktus už rozkvetl.......
Mé milé. 
Čas utíká jako splašený, vždyť od zítra za dva měsíce bude Štědrý den......
Ale přesto mějte krásný a pohodový podzimní čas......
Děkuji vám za návštěvu a milé komentáře......
PS. tvořím, tvořím, ale co - vám ukážu až příště.......

neděle 14. října 2012

Dnešní bratrovo rybaření .......

Mé milé.
Před nedávnem jsem vám psala o bratrovi a jeho pani, jak rádi rybaří ** Prodloužený víkend..**
A tak se podívejte, jaký měli dnes v rybaření úspěch.
Navečer mi volal můj bratr Honza. Byl v mobilu takový udýchaný a hodně radostný.
Ptám se : "Co se ti stalo?
A on mi překotně začal vyprávět : "Ségra, tak jsem jel s mamkou na ryby.
Říkal jsem si, že ryby stejně nebudou brát a tak aspoň nějakou malou mřenku pro kocoury.
Dal jsem na prut návnadu, takovou jednu malinkou kuličku kukuřice a nahodil prut do vody.
Najednou se splávek potopil a já zabral. Prut se ohnul až k vodě.
No, co toooo?? A pak jsem viděl, jak se zavlnila voda a já začal tušit nemožný.
Prut se nebezpečně stále ohýbal a já jsem navíjel a navíjel....
Mamka vzala podběrák a musela jít po kolena do studené vody a - no haloooo - a nabrala rybu podběrákem a to už jsme všichni žasli.
Konečně jsme viděli jaký je to velký kus ryby. Měření a vážení ryby se neobešlo bez nadšení.
Ryba váží 13.36 kg a měří 94 cm. A je to tolstolobik.
A tak máme s mamkou obrovskou radost. Je to můj životní úlovek."
A tak se také podívejte, jak se jim dnes dařilo ......
** malá mřenka pro kocoura Ferdu **
** šťastný bratr s rybou v rukách **
Mé milé, 
mějte se moc, moc hezky a radostně.......

Předčasňátka II.......

Mé milé.
Dotvořila jsem další věcičky pro předčasňátka a v úterý odeslala pani Romaně
- koordinátorce ** Zlatý kulíšek **.
Vše došlo v pořádku a tu je pár fotografií :






Mé milé, děkuji za návštěvu a vaše milé komentáře. 
Vaše návštěvy s komentáři vždy radostně potěší. Děkuji. 
Užívejte hezkého podzimního času a přeji pohodový začátek třetího říjnového týdne.
Mějte se moc, moc sluníčkově. 

pátek 12. října 2012

Všední či nevšední situace ?????

Mé milé.
Asi před měsícem jsem dala do čistírny peří vyčistit starou péřovou deku a tři malé, staré péřové polštářky, aby mi zhotovili polštářky nové. Paní prodavačka mi řekla, že z tohoto množství peří, po vyčištění, budou tak 3 až 4 polštářky o velikosti 40x40 cm. Cena, tak, kolem sedmi stovek.
Dlouho jsem pro ně nešla, ač byly hotovy za 14 dní. Bylo to nemálo peněz za jejich výrobu a ještě jsem si říkala - no, celá tato transakce má stát asi tisícovku - podle telefonátu prodavačky - hm, tak to je za 3-4 polštářky ve velikosti 40x40 docela dost. To se pani prodavačka někde sekla......
No aspoň mi ubylo staré peří, se kterým jsem nevěděla "co" a sama přendávat peří ze starého sypku do nového. Tak to nešlo! Jojo, zkusila jsem to, na dvorečku, ale během 5 minut jsem byla jako angorák a se začínajícím astmatickým záchvatem. Tak jsem vše nastrkala do krabice a donesla do čistírny peří.

Vnučka se mě po cestě ze školy, asi někdy v úterý, ptá: " Babi, proč furt nosíš kalhoty a tenisky?
Proč nenosíš sukni?" A tak jsem si ve čtvrtek vzala sukni, hnědý háčkovaný baret, hnědé lehčí boty a hnědou kabelu. Dokonce jsem se i lehce namalovala. Jo, to se ji líbilo - dost můj outfit kvitovala.
A tak jsem i dnes opakovala včerejší vystrojení a po cestě ze školy byla nálada mezi námi dvěma skvělá......

Vejdeme do čistírny peří a pani prodavačka si mě asi pamatovala a tak hned přináší obrovský igelitový pytel s polštářky v nových modrých sypcích a říká: "Tak jsou, NE 3-4, jak jsme se domluvily, ale je jich 5 !!"
Peří tedy vyšlo po vyčištění na 5 polštářků. Tjooo, tak jeden péřový polštářek za 200 korun - hm, tak to jsem moc ráda a radostně pani prodavačce odpovídám: "Tak, to je moc prima, tak to tedy klobouk dolů za výsledek této transakce."
A co se nestane!!
Vnučka se najednou účastní hovoru, ačkoliv do této chvíle mlčela a poslouchala nás.
A se slovy "tak klobouk dolů" - mi strhává z hlavy háčkovaný baret......
A ten jsem dnes obzvláště těžce nasazovala tak, aby mi aspoň trochu slušel.
Vnučky reakce byla pro mě naprosto nečekaná. Takhle mi strhnout baret na má slova - tak tedy klobouk dolů!
Jaká byla reakce pani prodavačky? Tak to jsem nesledovala, protože jsem zkoprněla nad celou situací a snažila se jednat normálně.
Ale to nešloooo.
Baret, který vnučka položila na stůl vedle pytle s polštářky, jsem vzala a nasadila na hlavu a teď to přišlo: " Babi, vypadáš jako hříbeček." - hm, to slovo, hříbeček, jsem v návalu přicházejících emocí celkem moc dobře neslyšela.
Zaplatila jsem pani prodavačce. Ta mi narvala igelitový pytel s polštářky do velké tašky, nacpala jsem ji dvacku za telefon do ruky a vypochodovaly jsme z obchodu. Venku už se mnou cloumaly všechny emoce, kterých je člověk schopen. Položila jsem tašku s polštářky na zem, kabelu na nějaký parapet okna, či co to bylo a jala se upravovat baret. Jo, to stejně moc dobře bez zrcadla nešlo a bez baretu jsem nechtěla jít. Vlasy uplácnuté na hlavě. No fakt děs. Jo, cítila jsem se jako strašák. Při mé prostorově výrazné postavě a ještě baret naprosto špatně posazen na makovici! No, fotka do novin.
Vnučku jsem nehubovala, neřvala jsem na ni, ani ruka mi nevyběhla k pohlavku, ač jsem byla sopka před vybuchnutím. Ona sama poznala, jak přestřelila a co vyvedla. Ono nešlo celkem o ten baret, ale o její, pro mě naprosto nečekanou, bezprostřední reakci.
Od obchodu nálada nulová až mrazivá. Vnučka v tichosti a já? Já jsem se viděla, díky vnitřnímu rozčilení z překvapení nad jejím jednáním, co by astmatik, dýchající, jak velký, těžký dvoukolák, naložený z každé strany velkou kabelou.
Došly jsme ke mě dom a teprve tady jsme si vše v klidu vyříkaly a jedna druhé se omluvily a omluvy byly přijaty.
A teď večer, když už tu vnučka není, se mi hlavou prohánějí myšlenky - jak je ten život nádherný, neopakovatelný v záležitostech každodenních situaci.......

Mé milé, blíží se víkend.
Při plynutí jeho času a nejen víkendového, se usmívejte nad nešikovností či nad nečekaným jednání vašich dětí či vnoučat.
Jsou to chvíle neopakovatelné, nikdy se nevracející a velmi dobře se zapisující do našich pamětí........

 Mějte se moc hezky a radostně......

čtvrtek 11. října 2012

Srdce na dlani.......

Mé milé.
Četla jsem u ** Sonja** moc pěkné zamyšlení.
Její příspěvek s několika otázkami, nad kterými jsem dost přemýšlela.
Hlavně nad jednou z nich : " Proč jsem si založila svůj blog."
A pak jsem se ve svém blogu vrátila na úplně první příspěvek ze sedmého května letošního roku, s názvem : ** Blog.......**
Znovu jsem si celý článek přečetla a i když už uběhlo pět měsíců od založení blogu, ze svého prvního příspěvku bych nevymazala ani slovo. Tak to prostě je.
Blog je jako moje kniha života i když se nestal deníkem s popisem každodenních událostí. Chtěla jsem a stále mám tuto prvotní myšlenku v hlavě, si něco někam občas napsat a vložit foto o tom, co jsem vytvořila. Na jedno místo. Kam se po čase mohu vrátit a podívat, jak "to" tehdy bylo......
Při psaní prvních příspěvků byl můj blog neveřejný. Dokonce ani moje děti nic nevěděli. V podstatě skoro měsíc. Pak padlo rozhodnutí - blog uvolnit do veřejného internetového světa.
Říkala jsem si - koho by zajímalo "to" co ty prožiješ či vytvoříš ??
A ono - anooooooo......
Našla jsem tolik, tolik lidí. Tolik blogerek, které mě poctí na blogu návštěvou a do komentářů napíšou několik hřejivých slov. Slov, jež nabíjí další energií a posouvají ve všem o kousek dál......
Děkuji, děkuji vám všem.
Dnešní večer se pomalu chýlí ke konci a já neodolám.
Musím nakouknout k vám, do svých oblíbených blogů.
Otevřu blog **Marta** , že se pokoukám a ztuhnu.......
Vidím název svého blogu. Jak se tam dostal?? Proč?? A pak mi to došlo. Martička mi posílá "Srdíčko na dlani......" Ocenění. Moje první ocenění. Mám obrovskou radost. Marti moc, moc děkuji.


A podle pravidel mám přiložit krásný text.
Tu je :
......pokud cítíte, že je na světě bytost, která si zaslouží obyčejné a jedno z nejhezčích slov na světě "děkuji", vytvořte nový příspěvek, zkopírujte obrázek, tento text, vložte jeho blog adresu, upozorněte jej na tento odkaz v jeho komentáři a vyznejte se mu. Stačí jedno slovo nebo 100, je to na Vás. Pošlete to 2 lidem, jako symbol dvou rukou, kteří si mají pomáhat. Co můžete, uděláte dnes a neodkládejte na zítra. Kdo ví, co bude zítra. Své pocity a emoce, co nosíte v sobě, patří světu a lidem kolem nás. Dejte mu - jim je. Děkuji !
A také podle pravidel mám ocenění poslat dvěma kamarádkám.
Tu jsou :
 ** Maruška **, báječný to človíček, šikulka, se srdíčkem na správném místě......
 ** Lenka **,  šikulka s háčkem v ruce.......

A pravila jsou prý od toho, aby se porušovala......
A proto mé milé, dovolte, abych toto své první ocenění poslala svým synům a vnučce, Katce.
 Vám všem mé milé.
 Jste skvělé a vážím si toho, že mi osud umožnil vás všechny potkat.......    

pondělí 8. října 2012

Podzimní tvoření a dvoreček.......

Mé milé,
první podzimní týden utekl jako voda v bystřině.
Za celý víkend se nám počasí pěkně předvedlo - od nádherného babího léta až po studené mokro a sychravo.

Trocha podzimního tvoření do pokoje.......

Podzimní tvoření na botník se srdíčkovým kamínkem.......

Podzimní tvoření do pracovního koutku......

Poslední z květů muškátů.......


A jahod, které už nedozrají......
Vnučka vytvořila místo pro poslední odpočinek pro nelétající berušku.......

Tři podzimní krásky na okenním parapetu.......

A opeření návštěvníci.......

Mé milé, moc vám děkuji za návštěvu a komentáře a mějte se moc, moc hezky a pohodově.
 A to i v sychravém počasí s šálkem dobrého čaje, pod hřejivou dekou a při svitu svíček, jež dodávají každému večeru nostalgické, mihotavé kouzlo......