Dnes bych vám chtěla ukázat dva sešitky, které na vás dýchnou nostalgií a žlutými stránkami.
Svou nádherou písma a kreseb mladých lidí tehdejších časů.
Jsou to památníčky.
Jeden s fialovými deskami a kovovou broží stojící holčičky se psem. Byl mamky.
A druhý s deskami zdobenými labutí, ptáčkem a ornamenty. Byl pravděpodobně prababičky.
Mamčin památník je z období 1934 - 1935. V té době ji bylo třináct let.
Do školy chodila v malé vesničce, kde se téměř všichni znali.
I po mnoha a mnoha letech do vesničky jezdila a kolikrát si ráda zavzpomínala na školu.
Dodnes škola stojí na stejném místě.
Malý domeček s doškovou střechou - obecní škola - kde probíhaly mamčiny školní léta s několika spolužáky, se během let změnil na kamennou dvoupatrovou budovu - základní školu.
Oči mi hladí jednoduché barevné obrázky. Datum u každého věnování v památníčku představuje den života tehdejších kamarádů a spolužaček mamky.
Jak je zvláštní si představovat svoji mamku, jako třináctiletou holčinu, chodící do malé obecní školy......
Druhý památník je ještě starší. Je z období let 1888 až 1890.
Opět listuji zažloutlými stránkami sešitku a dívám se na věnování psané úhledným písmem.
Některá věnování jsou dotvářena nalepenými květinami - protěží či kapradinou s barevnými kvítky.
Znovu mě fascinují data u každého věnování - 5.9.1888, 18.10.1888 či 19.2.1889, 25.11.1889 nebo 20.8.1890 ......
Představivost pracuje na plné obrátky. Vždyť v té době ještě nebylo ani auto a svítilo se svíčkami a petrolejkami. Právě v roce 1888 postavil František Křižík první městskou elektrárnu pro Žižkov v Česku. Nosily se dlouhé šaty a klobouky.
Ano, každá doba má své krásy, jen války a neshody mezi lidmi by neměly být.......
Památník prošel několika generacemi od svého vzniku a stále si uchovává svůj půvab kreseb, obrázků, básniček i suchých květin.
Dává nahlédnout, tak trochu, do duší tehdejších lidí, které spojovala škola, kamarádství, rodina......
Přeji vám hezké snění nad - byť amatérskými - fotografiemi památníků a klidné plynutí vašich myšlenek na vlnách představivosti......
Děkuji vám za návštěvu a komentáře a těším se vás příště......
Milá Jarmilko, máš úžasný klenoty doma.
OdpovědětVymazatJe to krása se na to podívat a zavzpomínat.
Připoměla jsi mě i mé pamatníky co mám doma po sobě i rodičích musím pohldat:).
Pa a krásný večer Jarka
Ahoj Jaruško, děkuji ti za návštěvu. Tak to jsem ráda, že jsem ti připomněla tvoje památníky, je hezké v nich zalistovat a představovat si jak "to" bylo.......
VymazatJaruško děkuji a těším se na tebe příště.
Hezký podzimní čas. Jarmila
Jarmilko, já jsem se úplně zasnila.... Máš doma poklad, úžasná památka!
OdpovědětVymazatDěkuji, že ses s námi podělila.
Příjemný večer, moc zdravím! Helena
Milá Helenko, to mě moc těší, že jsi se zasnila, tak to má občas být. Já strašně ráda sním a představuji si ten čas.
VymazatHelenko, moc děkuji za tvou návštěvu a hezká slova.Potěšila.
Měj se hezky a pěkné dny. Jarmila
To jsou krasne pamatky ,to jsou veci o ktere jsme my prisly.Take jsem mela z dectvi pamatnik a kdyz jsme odesly tak vsechno skoncilo v popelnici.Tve pamatniky jsou uz opravdu historicke,krasne vzpominy.
OdpovědětVymazatMilá Ellenko, tak to mě moc mrzí. Hm škoda. Ale nevadí Ellenko, je plno jiných krásných věcí, které máme, jenom si hned nevzpomeneme.
VymazatEllo moc děkuji za návštěvu a těším se příště.
Ello, měj se moc hezky. Papa Jarmila
nádherný poklad...
OdpovědětVymazatAhoj Ajko, děkuji ti za návštěvu a komentík, ráda chodím k tobě nakukovat, jak budujete zahradu a ostružiny jsou - radost pohledět.
VymazatAjko, hezký a pohodový čas všem u vás doma. Jarmila
Ahoj Jarmilko, moc krásné, když si vybavím, jak už to je dávno 1890, vlastně si to ani přestavit neumím, máš doma skutečný a vzácně lidský poklad, poklad,za kterým jsou skuteční a Tobě blízcí lidé. Měj se moc hezky
OdpovědětVymazatAhoj Verunko, děkuji ti za návštěvu a hezká slova. Však je to 122 let, viď, to je skutečně několik generací a když si představíš co se za ty roky všechno stalo a třeba jen v jedné rodině, natož pak třeba v jednom státě a třeba ve vývoji techniky.
VymazatTjooo Verunko to se snad ani nedá......
Very hezký i když mokrý den. Jarmila
The handwriting back in the 1880s was so beautiful. A thing of art in itself. I have a similar book of my great grandmother's that I treasure.
OdpovědětVymazatHello Podso, thank you for your visit on my blog. Yes, you're right, it was beautiful writing. These are small monument for each of us a great heritage and treasure.
VymazatDear Podso, you have a very nice blog and I look at your picture.
Happy days for your whole family. Jarmila
Milá Jarmilko,máš doma veliký poklad. Už jen to,že je to vzpomínka na své blízké a taky jsou to nádherně vedené památníčky. Dnes ve škole děti probíraly Boženu Němcovou a K.H.Borovského a vůbec nevěděly co je kalamář a že se psalo husím brkem. Nebo si neuměly představit,že se nepsalo na papír,ale na tabulky. Ale vždyť i já už to znám taky jen z vyprávění....:-D
OdpovědětVymazatHezký večer přeji..
Dáša
Milá Dášo, moc děkuji za tvou návštěvu a komentář. Ano máš pravdu, dnešní děti už vůbec neznají tyto věci a i pro nás se toto vše "přelilo" do krásné nostalgie i když, život byl tehdy asi mnohem těžší, ale zase byla mezi lidmi velká ochota si pomáhat. Když jsem před dětmi mluvila o telefonu na kličku, tak se zvedla vlna protestů, že nic takového nebylo a mobily byly, jsou a budou. Díky netu jsem jim ukázala, jak to s těmi telefony bylo....
VymazatDášo měj se moc, moc hezky. Jarmila
Jári, to je naprostá nádhera - ty překrásné obrázky, nádherné písmo, lisované květiny - na kompozici z nich se chystám už nejmíň dva roky. Vidím, že stojí za zkoušku. Jak říkaly holky - úžasný a obdivuhodný poklad.
OdpovědětVymazatAhoj Slávko, děkuji ti za pochvalu, návštěvu a komentář. Písmo je skvostné a vůbec bych tak krásně neuměla psát.
VymazatKolikrát, když něco píšu propiskou na papír, tak to po sobě nepřečtu, jak škrábu. Tak raději píšu vše na PC, ale zas to nemá tu vůni inkoustu a zvuk škrábajícího pera......
Slávko, v práci s kompozicí přeji úspěch a povedení se.
Měj hezké dny. Jarmila
Jé, nádhera, teď mě mrzí, že mi mamka dala svůj památník ke zničení. Byl by tedy ze 60. let, ale i tak se mi zdál nádherný. Zajímavé listy jsem si tehdy vytrhla, zbytek se vyhodil a postupem času jsem při velkých úklidech vyhodila i ty vytržené listy. Místa na uchování nostalgie nemáme mnoho:-(
OdpovědětVymazatMilá Zuzanko, někdy se takto stane, já sama památník měla, ale taky už není a ani nevím kde skončil. A právě, jak píšeš, když se člověk stěhuje, tak probírá věci a vyhazuje je, protože jednoduše nejsou kam dát, je málo místa.
VymazatZuzanko, děkuji za milý komentář a přeji pohodu. Jarmila