Petr a Pavel.......

29.6. den v roce jako každý jiný?

Ne, není tomu tak.

Dnes píše kalendář pod číslicí dvě jména - Petr a Pavel.

A tak, jak je rozdílný každý den v roce - byli a jsou rozdílní i mí synové a přesto mají tolik společného.

Petr se narodil ve čtvrtek v 6.15 ráno, jako batole lezl pozadu jako ráček, sám se posadil v devíti měsících, začal chodit ve čtrnácti měsících.

Školu „bral“ jako něco, co musí být a to tak, že všichni zúčastnění, by měli být rádi, že tam vůbec je…….

Pavel se narodil také ve čtvrtek, ale 6.45 večer, jako batole nelezl vůbec, sám se posadil v šesti měsících, začal chodit v devíti měsících. Školu „bral“  jako něco, co je nutné a co musí být…….

Ano, jsou rozdílní a je to dobře.

A přesto mají tolik věcí společných.

A takto, "to" jde s nimi do dnešních dnů, kdy jsou dospělí a každý z nich realizuje své sny a žije svůj život.

A pro mě?

Pro mě to jsou ti nejúžasnější lidi na tomto světě.

Vidět je pohromadě, právě v jejich dospělosti, jak se doplňují a povídají si o všem možném, jak si pomáhají v mnoha "věcech", co přináší život - je pro mě dar.
Obrovský dar.

Který mám v srdci a jsem za něho vděčná životu, osudu, či tomu „něčemu“, co je mezi nebem a zemí…..

A proto.

Dovolte, prosím, abych popřála svým synům k dnešnímu svátku.

Přeji vám mé děti :

                          Aby vítr vám do cesty vál štěstí,

                          správné rozhodnutí na rozcestí,

                          aby vás zdraví neopouštělo,

                          a vy mohli vyzkoušet všechno.

                          Peněz aby nebylo málo,

                          a sny vás donesly daleko.

                          Lásku a přátelství na každém kroku,

                          slunce a pohodu do všech dnů roku……

Vše nejlepší ……………..

Kvetoucí strom

Na jedné z mnoha cest po městě jsem potkala tento kvetoucí strom.
Kvete v jarním období mnoho stromů. Ano já vím a jsou nádherné, voňavé, prostě úchvatné.
Toto je strom s názvem - info z netu : Catalpa bignonioide. Je nádherný, co říkáte?

Welcamka.....

Ušila jsem "welcamku". Takto jsem totiž nazvala "dílo" na dveře.
Jsem v šití samouk, tak prosím omluvte chyby.
Mám ráda "něco" na vstupních dveří do bytu.
A že je to veselejší, když jdete dom a už vás vítá nápis na dveřích?

Předčasňátka......

Někdy v lednu letošního roku jsem znovu objevila stránky pro předčasňátka - Zlatý kulíšek.
Už jsem o pletení či háčkování pro tyto miniděti uvažovala moc dlouho, ale až právě v lednu padlo rozhodnutí, skutečně pro ně něco uháčkovat a naplést. Dříve tak nějak byly jiné starosti a radosti.......
A protože jsem neháčkovala a nepletla pro děti už spousty let, tak jsem si na pomoc zavolala techniku - internet - "prolustrovala" web stránky, vyrazila nakoupit několik klubíček vlny pro miminka a pustila se do uskutečnění lednového rozhodnutí.
Všechny bačkůrky jsou pletené na dvou jehlicích a sešívané. A taktéž i čapulky.
Nedávno jsem se emailovou poštou spojila s pani Romanou, koondinátorkou pro Zlatého kulíška - moc milá pani, se kterou se mi moc hezky psalo a nejen o pletení - a domluvila vše ohledně poslání zatím první části hotových věcí pro minimiminka.
Snad se mi všechny velikosti bačkůrek a čapulek povedly a přispěji malinkatou "troškou do mlýna".
A letos určitě ne poslední .......

Háčkování.....

Konečně jsem dokončila pár háčkovaných deček. Byl to trochu takový kostlivec od loňského prosince. Ale už jsou hotovy. Chtěla bych je darovat přítelkyni mého synovce - Veronice.
A doufám, že se ji budou líbit, zvláště ty větší .......

Něco z minulosti.......

Vytvořila jsem svoji první prezentaci z fotografií v životě !

Ano vím, pro někoho je takováto práce a tvorba brnkačka, ale když se celý život zabýváte úplně, ale úúúúplně něčím jiným, tak nějakou tu prezentaci, vůbec nemůžete umět ......

Jojo, člověk se má učit celý život a já dodávám - aby nezakrněl. A co nás k učení pohání ? 

No přeci zvědavost.

A ještě k prezentaci - obsahuje fotografie z mých minulých vytvořených věcí. No ono bylo těch věcí mnohem víc, ale buď není fotografie a nebo když je, tak není pěkná.

A k prezentaci? Ještě to není ono, ale první pokus se "počítá" .......

 ....... od háčkovaných kloboučků, minideček, ozdob na vánoční stromeček, tvorbu z přírodnin až po dva druhy adventních kalendářů ........

Výlet - narozeninový a poněkud mokrý......

Sobotní Davidův překvápkový výlet začal s přáním k jeho dvanáctým narozeninám, sfouknutými svíčkami a dortem.
O prvním překvapení věděl asi tři dny před uskutečněním výletu a to proto, že mě ho už bylo líto, jak byl napnutý a zvědavý, kam a co a jak.
První narozeninová zastávka byl aquapark v nedalekém městě. S kamarádem "řádili" na skluzavce a na tobogánu, povozili jsme se ve vlnách v jednom z menších bazénů a nechali si po těle proudit spousty bublinek. Dvouhodinová paráda při které nám notně vyhládlo.
A tak do jedné z nedalekých hospůdek na dobrou večeři. Kluci se předháněli co si dají k jídlu a měli spousty nápadů. Ale když přinesli jídelní lístek, nevěděli co. Protože všechno bylo tak lákavé. Nakonec si vybrali. A když narozeniny, tak zmrzlina s palačinkou a ovocem. No nevím, myslím, že to byla spíš palačinka s kopcem zmrzliny.
Procvičili jsme těla a naplnili bříška a teď to chtělo trochu duchovna.
A tak třetí narozeninová zastávka byla nedaleká Kunětická hora a její okolí. Perníková chaloupka už byla zavřená, přeci jenom už bylo pozdní odpoledne. Nevadí, třeba někdy jindy. Prošli jsme minizoologickou zahradou, dali poslední zmrzlinu narozeninového dne a jeli domů.

Kluci byli tak unaveni, že se jim cesta domů zdála příliš krátká ............

Síťovka a srdíčka.....

Uháčkovala jsem si znovuobjevený hit dnešní doby  - síťovku.
Dnes jsem síťovku "zaběhla" menším nákupem, abych věděla, jak mi bude slušet. A slušela.
Třeba ještě nějakou uháčkuji a třeba v jiné barvě a třeba i pro někoho, komu udělá radost.

A taky trochu srdíček. Těch není nikdy dost v jakékoliv podobě.......

Ano, ano. Zapomněla jsem na brože z fotografie, ale těch bylo také víc a už asi zdobí.......

Čas letí.......

Jak začít? Jak zmapovat jednu z životních etap člověka? 

Jak jde rozdělit život člověka na životní etapy?  Na mládí, střední věk a stáří? 

Či dětství, dospívání, rodinu, a pak to "ostatní". Které bývá radostné tak, jak si vytvoříme?  Či jak nám to "ostatní" ovlivní ostatní…….??

Nicméně, jednou z mých životních etap, bylo podnikání. A ještě trošku je.

Příští únor už mu bude dvacet let.

V čase této etapy mi bylo osudem dovoleno se potkat s nemálo lidmi. Přišli, prošli, i někteří zůstali a stali se kamarády a pak i přáteli, se kterými si mám stále co říct.

V čase této etapy mi bylo osudem dovoleno poznat vývoj počítačů, jejich programů, internetu, sice jako pomůcky k práci, ale i tak.

Začátky na počítači „ třiosmšestce“, jako poslední novinky tehdejších let, bylo něco! Když mi stál na stole, připadala jsem si jako vševěd, jež vlastní krabici zázraků.

A dnes? Kde je technika? Jenom za těchto necelých dvacet let proběhla kolem nás a s námi mílovými kroky do budoucnosti. 

A občas lehce zavadila i o mě v podobě nové krabice zázraků……

A mé podnikání?

Potůček, ze kterého se časem stala velká široká řeka, a právě díky těm krabicím zázraků, se z řeky stal opět potůček. Ale pozor!

Nevyschl.

Stále se ozývá svým bubláním, i když s jinou krabicí zázraků…….

A s kým?  Se starším synem. 
A s jakou?
A jak?? 
To už je vidět na koláži s fotografiemi.......

Letí to, letí.......

Výlet.....

Výstava mladšího syna v AFI Paláci.

Sice jsem ji už viděla letos v únoru na letišti Ruzyně, ale i poslední výstavní květnový den nic neubral z hezkého dopoledne. Stojany s expedičními fotografiemi zajímavě umístěné na lávkách, jsem všechny prošla a zavzpomínala na konec února a začátek března roku 2010. Na celou tu hektickou dobu, na všechny ohlasy v komentářích, na těšení se, až otevřu expediční stránky a bude tam zpráva daného dne o tom, jak se dařilo. Ale taky na strach a slzy, když se objevil problém, který se těžko řešil v sibiřských mrazech. Prostě na celou expedici......

A jako bonus : pokoukání do oblíbených obchůdků. Moc hezké dopoledne..... 

Kosí koupel....

Někde na netu jsem četla, že přikrmování ptactva v létě je nejen zbytečnost, ale i pro opeřence nezdravé. Na jiných stránkách zase bylo, že ptactvu přikrmování v letním období nevadí. Tak nevím jak a co je správné. V zimě mají u mne na dvorečku krmítko stále a v ostatním čase - občas. A také napajedlo. Či "vanu" - jako tento kosák......

 Ano vím, vím. Kvalita fotografií není nic moc - některé jsou focené přes sklo okna, aby kosák neuletěl nedovykoupaný.......

Pátry.....

Před časem jsem psala o chystané narozeninové párty pro vnučku Kristýnku. Setkání s kamarádkami a p.učitelkou a i dvěma maminkami pozvaných holčiček se uskutečnilo a podle ohlasů ostatních a samotné oslavenkyně dopadla párty na výbornou. Povedlo se. Děvčátka si užila spoustu legrace, skákání na trampolíně a malování na památku........Však na fotografiích je vše vidět. Tady jsou :

Nejdříve přivítání, blahopřání s dárky a dort :

Pak bylo na řadě řádění, skákání, spoustu smíchu a i zklidnění s veselými písničkami :

A do třetice " malování " :

Čas na pozvánce se nedodržel, jak se nikomu nechtělo domů a protáhl se o dvě hodiny. Týna dokonce plakala, že domů nepůjde. Snad si tento zážitek uchová v paměti a ráda si na svoji první narozeninovou párty za čas zavzpomíná.......

Myšky, myši, krysy na dvorečku.....

A to vedle od sousedů z jejich neupravené zahrady ......

Fialky.

Moje další radost jsou květiny všeho druhu různě rozložené po bytě jako živá dekorace.  Miluji fialky. Dřív, ještě když byli synové školou povinní, jsme bydleli v Pcích ve velkém bytě. Květináče s fialkami byly všude. Většinou jich bylo kolem 30 kousků. A když všechny kvetly, bylo radost pohledět. V současné době jich mám jenom pár, ale jsou stejně krásné jako dřív.

Moje radost......

Ano, moje největší radost a citová záležitost je vnučka Kristýnka. Její otec je můj starší syn Petr. Ano, ano a už je to příští týden ve čtvrtek devět let, co mi ji osud dopřál potkat a milovat. Mé jedno z největších štěstí v životě. Před časem mě napadlo uspořádat pro ni narozeninovou párty,takovou menší veselou oslavu,kam by přišly i její kamarádky ze školy a třeba i s jedním z rodičů.Nejdřív jsem chtěla oslavu vytvořit doma, ale můj byt pro více jak 3 lidi je malý a tak bude oslava v kavárně V Mraveništi. Co je Mraveniště? Nedávno vytvořená malá kavárnička pro děti s rodiči či prarodiči. Herna se spousty akcemi pro všechny, kdo chtějí zavítat a posedět.

V Mraveništi je domluvena výzdoba,chlebíčky a jednohubky. Dort pro Kristýnku mi vytvoří přítelkyně synovce od mladšího bratra Honzy. Muzika a natáčeni na kameru bude v režii otce Kristýnky. Bude tanec, hry a podpisová akce.Jak bude probíhat? Každá z kamarádek Kristýnky si nabarví jednu ruku vodovou barvou a obtiskne na bílý papír a pod svou ruku se podepíše.Třeba takto vytvořený "podpisový arch" bude Týně připomínat její první narozeninové párty. A co ještě zbývá - přeci pozvánky - a těmi každá oslava začíná a tak tu jsou :

Pozvánka na oslavu....

A jak vše probíhalo napíšu příště, tedy až po oslavě.

Moje radost

Ano, jedna z mých radostí - dvorek u bytu. Kdysi jsem koupila tři bílé židle a bratr mi vyrobil stolek. Hezky se tu sedí a třeba háčkuje, plete a čte.Tady se snažím vytvořit klidnou oázu plnou rostlin a květin. Letos tu jsou rajčata, ve větším počtu jahody a také muškáty, které se udržely přes zimu. I koupená fuchsie kvetoucí plnými fialovo-bílými květy.Zatím tedy byly jenom čtyři květy a časem jich snad bude víc. Letos jsem nasela i pár semínek paprik - asi to budou feferonky, ale zatím se mají k světu. A také macešky, které při jejich nákupu byli sotva použitelné a přesto vyrostly do krásy. V loňském roce "proběhla " internetem rajčata a nejen ona, pěstovaná vzhůru kořeny. A tak letos jsem to zkusila také i když ne ve speciálních vacích, ale v plastových lahvích.
Dnes jsem také dala "vyletnit" i všechny pokojové rostliny.
K loňským narozeninám jsem dostala od synů červeně kvetoucí vánoční hvězdy a chtěla bych je pěstovat dál,zatím vyrazilo dost lístků.Na netu jsem se dočetla o jejich letnění a tak už dělají společnost ostatním.
Tak a teď sem zkusím vložit fotografie ze dvorku. Jsem zvědavá jestli se mi to povede......

                     jahody ve vlastnoručně vyrobené pyramidě z květináčů......

                       a druhá jahodová pyramida ve společnosti sazenic rajčat....

Rajčata pro bratra Miloše a papriky na plotě..................

Rozkvetlé macešky a rajčata s paprikami vzhůru kořeny....
Povedlo se i když ne tak, jak jsem si představovala, ale aspoň takto.

Doplnění tohoto článku : poprosila jsem svého mladšího syna Pavla o radu ohledně umístění - vrstvení fotografií. Poslal mi link na free program a toto je můj první výtvor vrstvení. Ano je to divoké, neumělé a tvrdé. Ale každé začátky jsou těžké....
Fota jsem použila skoro stejná a to proto, aby byl vidět rozdíl .

Moje představa spotřeby místa tady na blogu a do budoucna úkol - s programem se vše naučit a kompozice   vylepšovat.

Blog....

Tak jsem si založila blog. Poprvé. Přemýšlím o něm už delší čas, s touhou si někam něco občas napsat, nějaké své počiny či myšlenky a nebo strasti, stezky, slzy....
Či zobrazit fotky o tom, co jsem vytvořila háčkem nebo jehlicemi a šitím. Vlastně pomocí svých rukou a myšlenek......
A foto z úprav svého malého bydlení a ještě menšího venkovního prostoru. Prostě takovou virtuální knihu do které mohu napsat radosti, střípky, ale i střepy ze svého života.
Než jsem si založila tento blog, prošla jsem dost jiných blogů v podstatě z celého světa a četla na nich mnoho krásných článků a viděla spoustu nádherných a inspirativních fotografií s výtvory a nápady ostatních bloggerek. Prostě nádhera.
Časem přidám i něco ze starších událostí, vzpomínek a svých výtvorů. A rovněž několik slov a fotografií z rekonstrukce bytu, která se uskutečnila v létě roku 2010.
Ano vím, vím. Neumím skládat slova, tak hezky a věcně, jako spoustu jiných lidí. Ba ani neumím dost dobře fotit a pak fota skládat tak, aby lahodily oku a měly v sobě umělecký náboj či aspoň trochu kreativity.
Ale přesto. Blog, který je tu dnes založen, mi bude ukazovat třeba nejen to, jak se výše uvedené věci učím a zvládám malinkými postupujícími krůčky - tedy snad -, ale bude mi ukazovat zachycený čas minulý se všemi věcmi co mi přinesl život.....
A to je dost podstatná věc. Podívat se, co za mnou zůstalo, co bylo špatně a co dobře.
A proč?
Když ukončíte pracovní závazky, odejdete z práce, protože jdete do důchodu, zavřete obchod, vaši známí se nějak rozutečou za svými pracovními a rodinnými povinnostmi a i s vašimi dětmi to tak bylo také, tak najednou máte prázdné ruce a obrovský pocit prázdnoty a při ohlédnutí se za sebe zjištění, že za vámi nic, ale zhola nic nezůstalo.......
No a to je právě ten správný čas - máte celé dny volné - na svoji vlastní seberealizaci, na zájmy všeho druhu. Moje matka mě vždy učila se o sebe postarat a být druhým na blízku. Ano, být druhým na blízku - v dnešní době věc, která se docela nenosí. Moc smutné a pro mě velký citově psychický prostor prázdnoty.
A tak se musím o sebe postarat a naučit se žít sama a prožívat ty nádherné volné dny, kdy nic moc nemusím.
Ale přesto nemohu a neumím nečinně, jak se říká sedět a koukat z okna. Proto se snažím každý den něco vytvořit či každý den kousek pokročit ve vytvoření něčeho, co udělá radost nejen mě, ale možná i ostatním.......