Vzpomínání - památníky......

Mé milé.
Dnes bych vám chtěla ukázat dva sešitky, které na vás dýchnou nostalgií a žlutými stránkami.
Svou nádherou písma a kreseb mladých lidí tehdejších časů.
Jsou to památníčky.
Jeden s fialovými deskami a kovovou broží stojící holčičky se psem. Byl mamky.
A druhý s deskami zdobenými labutí, ptáčkem a ornamenty. Byl pravděpodobně prababičky.
Mamčin památník je z období 1934 - 1935. V té době ji bylo třináct let.
Do školy chodila v malé vesničce, kde se téměř všichni znali.
I po mnoha a mnoha letech do vesničky jezdila a kolikrát si ráda zavzpomínala na školu.
Dodnes škola stojí na stejném místě.
Malý domeček s doškovou střechou - obecní škola - kde probíhaly mamčiny školní léta s několika spolužáky, se během let změnil na kamennou dvoupatrovou budovu - základní školu.

Listuji památníkem a tiše se s úctou usmívám nad obrázky a krátkými básničkami psanými obyčejným perem s násadkou, které se namáčelo do kalamáře s inkoustem.......
Oči mi hladí jednoduché barevné obrázky. Datum u každého věnování v památníčku představuje den života tehdejších kamarádů a spolužaček mamky.
Jak je zvláštní si představovat svoji mamku, jako třináctiletou holčinu, chodící do malé obecní školy......

Druhý památník je ještě starší. Je z období let 1888 až 1890.

Opět listuji zažloutlými stránkami sešitku a dívám se na věnování psané úhledným písmem.

Některá věnování jsou dotvářena nalepenými květinami - protěží či kapradinou s barevnými kvítky.

Znovu mě fascinují data u každého věnování - 5.9.1888,  18.10.1888  či 19.2.1889,  25.11.1889  nebo  20.8.1890 ......

Představivost pracuje na plné obrátky. Vždyť v té době ještě nebylo ani auto a svítilo se svíčkami a petrolejkami. Právě v roce 1888 postavil František Křižík první městskou elektrárnu pro Žižkov v Česku. Nosily se dlouhé šaty a klobouky.

Ano, každá doba má své krásy, jen války a neshody mezi lidmi by neměly být.......

Památník prošel několika generacemi od svého vzniku a stále si uchovává svůj půvab kreseb, obrázků, básniček i suchých květin.

Dává nahlédnout, tak trochu, do duší tehdejších lidí, které spojovala škola, kamarádství, rodina......

Přeji vám hezké snění nad - byť amatérskými - fotografiemi památníků a klidné plynutí vašich myšlenek na vlnách představivosti......

                      

                                Mé milé , mějte se moc, moc pohodově a hezký sluníčkový čas.
                                     Děkuji vám za návštěvu a komentáře a těším se vás příště......

Poděkování.......

Mé milé.
Uběhl skoro týden od mého posledního příspěvku.
A za tento týden mi bylo dopřáno poznat mnoho blogových přátel.
Byla a jsem obohacena, díky VÁM, spoustou přání zdraví a pozdravů.
Mé milé.
Nesmírně si toho vážím.
Vašich návštěv, vašeho čtení mých článků a pokoukání fotografií, vašich projevů přátelství,
vašich komentářů.
Vše nabíjí novou a další energií, radostí, pohodou.......
A hlavně vědomím.
Vědomím, že jsou, že existují neznámí lidé, kteří jsou schopni se zabývat ve svých myšlenkách neznámým člověkem.
Vážím si přátelství a vnímám ho jako sílu, která dodává obrovskou naději.......
Děkuji, děkuji vám všem.

Několik slov z písně, kterou napsal Pavel Žák a zpívá Petr Rezek ......

Přátelství, to jsou stejné cíle v dálce,

je to síla, křehká jako víla,

přesto největší...

Přátelství neustoupí ani válce, ani v poušti, 

silné neopouští, slabé přesvědčí.......

Přátelství, to jsou světy plné lidí,

kde se zapomíná, jak se říká - sám....

Přátelství jsou oči, které vidí, zná své cesty,

jako ptáci,

jako slunce teplo vrací lidem přátelství,

pravé přátelství.......

Je jenom několik takových slov....

jsou prostá, vzácná a nezbytná.....

Někdy je vyslovujeme příliš často

a pak se nám zdají být všední a obyčejná.

Ale ten, kdo alespoň jednou poznal jejich pravou cenu,

jim už nikdy neukřivdí......

Protože jejich cena je cenou a smyslem našeho života.......

Mé milé, děkuji za návštěvu a milé komentáře.

Mějte se moc, moc sluníčkově hezky a pohodově.

Několik věcí......

Minulý týden se stalo spoustu věcí.
Některé nepotěšily.
Pondělní návštěva lékaře a ortel: doživotní skoro nefunkci levé srdeční komory a tudíž - pilulky a pilulky, aby nastala trochu srdeční rovnováha.
Jo, bylo mi mizerně. Bez energie a myšlenek na cokoliv. Prostě depka, apatie a bezmoc mi chodily ruku v ruce v myšlenkách a nechtěly se z nich vystěhovat......
Co mě pomohlo?
VY !
Vy a vaše blogy.
Čtení vašich příspěvků. Krásná slova a foto, které vracely moje rozházené myšlenky do správných uspořádání.......  Děkuji Kejt.......
A také děkuji všem ostatním blogerkám, které navštěvuji a ony navštěvují mě.
A komentáře?
To jsou třešničky, jež dodávají všemu kouzlo a půvab.......
Děkuji svým synům a Katce za jejich slova.......

Některé potěšily.

Když už jsem nemluvila ani sama se sebou, šla jsem ven.

Občas nakoukla do obchodů.......

V jednom obchůdku mě upoutala záclona. Tedy její výrazná krajka. A její cena.

Se zatajeným dechem jsem záclonu nesla k pokladně v obchodě. A fakt to tak bylo.
Zaplatila jsem 45,- korun českých a vyplula z obchodu.
A až doma, při rozbalení záclony jsem zjistila, jak je velká. Bude na obě okna.......

Hned jsem věděla, že záclona bude jen do poloviny. To, aby hezky vyzněla celá krajka.
Na parapetu okna na dvoreček mám pár fialek - už jsem o nich psala a foto bylo .
Fialky v keramických květináčích, které jsou po čase nevzhledné díky skvrnám od vody.
A tak květináče dostaly nové obaly.

Nástěnka byla už hodně dírkovaná po špendlících. I ona dostala nový kabátek.

Obrázek, který jsem našla na netu mi připomíná, jak je naše planeta modrá a krásná. 

A postava na obrázku ve mě evokuje právě "to něco", co je mezi nebem a zemí.......

I obrázek dostal nový rámeček.

Poslední fotografie ukazuje celý můj pracovní prostor, kde jsem nejčastěji. Tady pracuji.

Díky pc mám spojení s vámi se všemi a to mi přináší radost.......

Moje druhá maminka mi říkávala, že nejlepším lékem je práce. Ať je jakákoliv.......

Mé milé, děkuji vám za návštěvu a milé komentáře.

      Hezké a radostné první školní dny pro děti i vás, rodiče.......

PS. okno do uličky bude někdy příště.......

Nepovede se vše......

Mé milé, také se vám stalo, že se prostě něco nepovedlo ve vašich kreativních chvilkách a přišlo lehké či těžší zklamání?
A nebo zapůsobil osud či skřítek domácí - ale ti jsou snad s námi a ne proti nám - že vaše kreativní snažení nedošlo do cíle podle vašich vysněných představ? A výsledná se nepovedla tak, jak měla?
A už vůbec, ale vůbec nechcete připustit jednu malilinkou myšlenku, že právě vy či vaše nedomyšlenka až do úplného konce je toho příčinou?
Tak se podívejte, co se může stát.
Někdy během jara či na začátku léta jsem se rozhodla, že uháčkuji krátkou záclonku na okno na dvoreček.
Inspirace je na netu hodně. Tudíž padlo rozhodnutí na filetový vzor a protože mám ráda srdíčka, tak srdíčkovou. No a aby nebylo okno opravdu záclonkou zakryté jen kousek, tak k zakrytí celého okna mělo následovat "něco" jako šňůrky a aby to nebyly jen šňůrky, tak šňůrky s obháčkovanými kuličkami.
A tak vznikly obháčkované polystyrénové kuličky, které spojoval háčkovaný řetízek.
No vysněná nádhera.
Už jsem to vše viděla na okně.
Co uděláte s uháčkovanou dečkou či čímkoliv jiným po dohotovení?
Přeci většinou vyperete, že?
A protože jsem všech deset uháčkovaných šňůrek s kuličkami nechtěla dát jen tak mezi ostatní prádlo, dala jsem je do nově zakoupené síťky k tomuto určené.
Stalo se.
A co se stalo? Ani se neptejte!
Nééééé, spíš se nekoukejte, prosím.
Stačilo to, že já jsem byla na omdlení ač omdlévám jen u zubaře po vytržení zubu.
Vše foceno na rozloženém zahradním lehátku i s náznakem, jak mohla být záclonka krásná.......

No rozmotat svazek deseti šňůrek s kuličkami ať ve vlhkém či suchém stavu, to prostě nejde.
A nezkoušela jsem to jenom já, to mi věřte.
Jedinou cestou k vyřešení je - odstříhání všech jednotlivých kuliček a znovu doháčkovat spojovací řetízky.
Nojo, ale co po dalším praní a dalším praní a dalším.......
Ne a ne.
Tak srdíčková záclonka zatím skončila jako delší ubrus na stolku vnučky.

PS. Mé milé a co vaše takovéto zkušenosti?

 Děkuji za návštěvu a milé komentáře.......

Vzpomínání - vyšívání.......

Mé milé, dnes Vám představím, něco, co jsem vyšívala před 37 a 38 lety.
Tedy roku 1974 a 1975. Zvláště leden až březen 1975. To jsem právě byla v nemocnici na operaci slepého střeva. Dva měsíce před narozením druhého syna. Na den přesně. A tak někdo má jizvu po deseti stezích, či méně a já mám jizvu po pětadvaceti.
Ještě dnes se vidím, jak sedím v nemocniční posteli s bříškem, se kterým se nedalo moc pohybovat, protože bylo zalepený tuny obvazů a náplastí.......
Ale vraťme se k vyšívání.
Podklad je bílá kanava, vyšíváno vlnou křížkovým stehem.
Jednou do křížku, jako písmeno - x - a podruhé do toho samého místa, ale jako  - + - a tak vznikly křížky dva.
Pamatujete na soupravy Tapiko? Souprava obsahovala podkladovou vázací mřížku, předlohu a odpovídající počet nařezaných svazků s kobercovou přízí. Příze se vázala na podkladovou mřížku uzlíky a to barevně podle předlohy a tak vznikal obraz či kobereček a asi s dvoucentimetrovým vláknem příze. Prostě nádhera.
Jednou z předloh byl právě tento motiv. Moc se mi líbil. A tak jsem si vytvořila velmi podobný.
A protože samostatně nařezanou kobercovou přízi se nedalo nikde sehnat - internet tehdy nebyl - tak jsem motiv takto vyšila.......

Za časů dřívějšího našeho rodinného bydlení většinou někde visel. Ať už na zdi v ložnici či v obýváku nebo i na dveřích do některého z pokojů. 

Původní fotografie je černobílá......

Předlohy na polštáře jsou sestavené z několika předloh a také vyšité vlnou a stejnou technikou.
Už někdy během roku 1974.

No a dnes.
Dnes vše leží poskládané ve skříni a asi tam už zůstane.
Vše je nějak....... " nějak moc a nějak jinak" ....... barevné.

Mé milé, co říkáte?
Máte také takovéto svoje stařičké "rukodělky", které vyšly z "módy" a stále je nechcete vyhodit, protože Vám připomínají nějakou událost či prožitek?
Co myslíte? Že by jste Vaše takovéto " rukodělky" vyfotografovaly a umístily na své blogy?
Chtělo by se Vám.......? Stačí jedna či dvě.
Myslím, že se mnoho z nás rádo podívá a zavzpomíná........

Děkuji všem za návštěvy a milé komentáře.......

                                             Přeji hezké a sluníčkové dny plné radosti.    

Maminky.......

Byla jsem na hřbitově, kam chodím za svoji maminkou s otázkou "proč" a za druhou maminkou s láskou a těmi nejdražšími vzpomínkami.
Měla jsem dvě maminky. Svoji vlastní a druhou maminku.

Moje maminka odešla do jiného světa v lednu před pěti lety. Pro mě to byl člověk, kterého jsem respektovala a měla ráda s jedinečnou úctou. Byla laskavá, starostlivá. Ale i svérázná a někdy tvrdohlavá. Vděčím ji za to, že mě vychovala.......
Když mám chmury či radost, už ji v myšlenkách slyším, jak by vše řešila.......
Odešla. Odešla s přáním. Její přání bylo respektováno.
A tak chodím na hřbitov a pokládám květiny a zapaluji svíčku na okraji rozptylové loučky.
Sedím u loučky na lavičce a řvu. Slzy mi tečou jak malé holce a v myšlenkách mi někdy zní verše Jaroslava Vrchlického :

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v ledu, ale v duši věčný máj,

šel vichřicí, však v srdci perly rosy.

Za trochu lásky, šel bych světa kraj,

jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Druhou maminku jsem vyvdala.

Vím, říká se jí - tchýně - ale tohle slovo jsem nepoužívala, protože druhá maminka byl nádherný, věřící člověk, plný moudra se srdcem na dlani. Poznala jsem ji někdy v sedmnácti letech a čtyři a půl roku jsem ji oslovovala příjmením. Po svatbě jsem ji stále vykala a byla pro mě maminkou s pochopením mých velkých či malých bolístek, s pomocí a radou na jejich utišení.
Nikdy se její kamarádství a přátelství ke mně nezměnilo.

Jak šel čas, naši synové dospěli, manželství se rozpadlo.

V dubnu před dvěma roky odešla do jiného světa a já neměla šanci se s ní rozloučit.

Měla jsem nádherný sen. Sen, kde jsme se znovu potkaly, jako za starých časů. Viděla jsem ji, jak stojí několik metrů přede mnou a usmívá se s láskou v očích a mává mi.

I ve snu jsem si uvědomila, že je to naposled, co ji vidím.

Teď za ni chodím na hřbitov k jejímu hrobu. Pokládám květiny a zapaluji svíčku.

Vím, že tam je.......

A zase ji mohu vyprávět.......

Čas je veliký léčitel.

A tak nám v myšlenkách zůstávají jen ty krásné a veselé příhody, co jsme prožili s těmi, co s námi byli.......

PS. Mé milé, vyprávíte si se svými maminkami a i s těmi druhými.......?
       O svých rodinách, dětech, prostě o všem, co si chcete navzájem říct .......?

Rekonstrukce.

Dnes Vás pozvu k sobě domů. Mohu? Ale nejdřív, jak to bylo.......
Už to jsou dva roky. kdy pomocí několika firem, začala rekonstrukce mého malého bytu. Právě od prvního srpna vše vypuklo. Ale celé rekonstrukci předcházela příprava. Její jednotlivé díly jsem skládala sama a tak jsem vytvořila celý projekt rekonstrukce. Ano, odborník na interiéry nejsem, ale takto mi byt vyhovuje.
A o co šlo? O topení, elektrické vedení, omítky, rozvody vody a odpadů, podlahy a ještě spoustu dalšího a dalšího.......
Podotýkám, že jsem žádnou rekonstrukci nikdy nedělala a už dělat nebudu. Tedy doufám.......
Asi od začátku února jsem lustrovala internet a vytvářela si takovou kombinaci všeho, co do bytu patří, aby mi vyhovoval nejen prakticky. Prostě najít si a vytvořit takový svůj styl, aby se mi v bytě líbilo a bylo mi v něm dobře.
Byt má pouze jeden větší a jeden menší pokoj, malou chodbu a koupelnu. Vše o velikosti 33 m2.
Celý projekt jsem psala do PC. Nápady, nákresy, představy, jak co bude. Prostor dvou pokojů jsem rozdělila na tři sekce. Prostor pro posezení a odpočinek a kuchyň a šatnu ve větším pokoji a prostor pro pracovní stůl s ostatním nábytkem v menším pokoji s oknem na dvoreček.
Na netu jsem hledala firmy, které by rekonstrukci zrealizovaly. A v podstatě jsem udělala takové malé výběrové řízení firem. To bylo jednání a schůzek.
Pak došlo na smlouvy a dohody a vše bylo dojednáno.
Pár týdnů před rekonstrukcí jsem ukládala věci do krabic a pak už zůstal prázdný nábytek. A ten se vystěhoval poslední víkend. Byt musel být prázdný.
Mnoho z nás ví, co to je stěhování. To je věcí a věcí a věcí.......
Měla jsem velkou výhodu, že jsem pobývala velmi blízko a mohla denně vidět, jak v bytě vše probíhá.
Rekonstrukce trvala šest týdnů.
Tjooo. Jak já se těšila, až vše bude hotové a budu zase "zařizovat".
Ráda měním dekorace na stěnách a policích nábytku či komodách a tak mám několikrát do roka změnu. Někdy podle ročního období, někdy podle nápadů.
Několik foto a jedno video pro pokoukání, jak vše probíhalo.

 Stále je co zdokonalovat a vylepšovat a to je právě to, co nás baví a těší. Viďte.......?

Děkuji za návštěvu a doufám, že se Vám u mne líbilo a přijďte zase brzy.......

Podzimní výměna u Věrušky.......

Tak jsem zpět a zdravím Vás všechny.
U Věrušky probíhá Podzimní výměna :     http://verkytvorenicko.blogspot.cz/
Bude to moje první výměna od založení mého blogu.
Moc se těším a vy - přidáte se také.......?
Koukněte, koukněte.......

Zamyšlení.......

Jak jde člověk životem, tak zapomíná podoby a hlasy lidí, které potkával.
A pak, když někoho potkáte po čtyřiceti letech, tak si prostě nevzpomenete a nevzpomenete,
kam ho - jak říkávala moje mamka - "zařadit".
Najednou si uvědomíte, jak běží rok za rokem, co rok za rokem - desetiletí za desetiletím.
Ale pak si vzpomenete a zase vás to ohromí, jak jsme se za ta léta pohledově změnili.
Rychlostí blesku se v myšlenkách vrátíte do času setkávání.
A pak pomalu, ale skutečně pomalu, protože se vám v mysli promítá právě ten uplynulý čas roků, vracíte do reality a díváte se na člověka, kterého znáte dlouho a přesto vůbec.
Toto setkání mi připomnělo několik došlých mailů z nedávné doby.
Toto je výběr z nich.......

*****Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. Přítel balíček rozbalil a zadíval se na hedvábí, na jemné krajky : "To jsem ji koupil, když jsme byli spolu poprvé. Chtěla si ho obléct při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že zůstal ten poslední, pravý okamžik."
Položil hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu.
Jeho pani totiž zemřela.
Pak se ke mě obrátil a řekl :
"Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Protože každý den, který žiješ, je zvláštní příležitost.
Buď víc času se svou rodinou a s přáteli. Často řekni své rodině a přátelům, jak moc je máš rád.
Napiš dopis, který jsi chtěl napsat *až* bude příhodný čas.
Víc čti a vyhledávej vědomosti a uč se po celý život.
Navštěvuj místa, která tě lákají a i ta místa, kam se rád vracíš.
Vše co tě zajímá a chceš slyšet nebo vědět, chtěj to hned a udělej to také hned, nic neodkládej až na
*někdy jindy*.
Pochop, že život je sbírka zkušeností, které stále používáš a je řetězcem radostných momentů.
Neodkládej nic, co přináší smích a radost do tvého života.
Sedni si na balkon či terasu a kochej se květinami a vůbec přírodou a ignoruj plevel, který se rozrůstá mezi květinami. Až budeš mít chuť, tak i s ním si poradíš.
Jez svoje oblíbená jídla a používej svoje křišťálové sklenky.
Nešetři svým nejlepším parfémem a použij ho, kdykoli budeš chtít.
Když budeš chtít, obleč si svoji novou bundu či boty nebo šaty i když jdeš jen přes ulici nakoupit.
Oslov lidi, které chceš oslovit a láká tě si s nimi popovídat, neboť jedinou cestou je komunikace.
Zavolej pár lidem, se kterými by jsi chtěl urovnat pár nedorozumění  a nebo se i pár lidem omluvit za věci, které byly a i ještě máš s nimi nevyjasněné.
A i když se ti nechce, udělej to, protože *zítra* - zítra už nemusí být.
Odstraň ze svého slovníku fráze jako *někdy jindy* či *příště*.
Každý den, každá hodina, každé setkání je zvláštní.
Každý okamžik je výjimečný a ty nevíš, jestli není poslední....." *****