Adventní kalendáře.......

Mé milé.
Jednou z věci, která provází adventní dobu, je adventní kalendář.
A i ten má svou historii.
****První známý ručně vyrobený adventní kalendář je z roku 1851.
V roce 1908 vytvořil jeden z majitelů tiskárny  Reichhold & Lang v Mnichově, 
tiskař Gerhart Lang z Maulbronnu vystřihovací adventní kalendář z lepenky , který měl malé obrázky a název - "V zemi Ježíškově". 
Na začátku 20. století byl již tištěný kalendář s malými otevíracími dvířky, za kterými se ukrývaly verše a citace z bible. Původním cílem adventního kalendáře je připomenout dětem vánoční událost popisovanou v bibli a zpříjemnit jim čekání na vánoční dárky ****-- info z netu.

Ze svého dětství si pamatuji papírový adventní kalendář s okénky naplněnými čokoládou.
I dnes se dají takové koupit. Adventní kalendáře dnešní doby už neskrývají jenom čokoládu.
Nabízejí za čtyřiadvaceti okénky i malé hračky z oblíbených her či filmů.
Ale to se smysl adventních kalendářů posunul úplně někam jinam.......

Vytvářela jsem adventních kalendářů už několik. Jednou jsem - myslím v roce 2009 - poskládala ze tří papírových skládaných kousků, malou origami krabičku, do které byl uložen mlsek. Těch krabiček bylo na 144 kusů na 6 kalendářů. Také šila 2 velké figurky a z papírových ruliček pletla košíky do nichž přišly barevné krabičky s několika bonbony a třeba v loňském roce - 4 poskládané papírové dorty se stromem uprostřed a s oříšky a v krabičkách s čokoládovými bonbony.

Letošní adventní kalendáře také budou - tedy asi papírové, ale o nich, až budou hotovy.......

Před nedávnem na blogu ****společné šití - adventní kalendáře**** Slávka zorganizovala společné šití adventních kalendářů.

Moc zajímavý nápad.

Mít doma adventní kalendář, který mi bude připomínat um, radost a krásu práce několika blogerek.

Škoda jen, že se přihlásilo na šití tak málo děvčat. Myslím, že o zajímavosti a pestrosti všech kapsiček na adventním kalendáři nemůže být pochyb.

Ještě je trochu času.......

Vybrala jsem si kapsičky s číslem 22. Udělala papírovou předlohu v požadovaných mírách, stříhala z bavlněných látek s vánočními motivy. Čísla psala podle vystřižených šablon tužkou na textil a pak přišívala skleněné korálky. Kapsiček je 24 a snad se budou líbit.......

Tu jsou :

Mé milé.

Přeji vám všem, krásný víkend, plný pohody, klidu a radosti.......

Děkuji za návštěvu a krásné komentáře a 

budu se na vás těšit příště.......

Květy, květy......

Mé milé.
Vyletněná klívie a vánoční kaktus se rozhodly potěšit květy.
Klivie kvetla už vloni, ale tak nějak sporadicky, se třemi kvítky.
Avšak letošní rok si kvetení vynahradila.

I vánoční kaktus už rozkvetl.......

Mé milé. 

Čas utíká jako splašený, vždyť od zítra za dva měsíce bude Štědrý den......

Ale přesto mějte krásný a pohodový podzimní čas......

Děkuji vám za návštěvu a milé komentáře......

PS. tvořím, tvořím, ale co - vám ukážu až příště.......

Dnešní bratrovo rybaření .......

Mé milé.
Před nedávnem jsem vám psala o bratrovi a jeho pani, jak rádi rybaří ** Prodloužený víkend..**
A tak se podívejte, jaký měli dnes v rybaření úspěch.
Navečer mi volal můj bratr Honza. Byl v mobilu takový udýchaný a hodně radostný.
Ptám se : "Co se ti stalo?
A on mi překotně začal vyprávět : "Ségra, tak jsem jel s mamkou na ryby.
Říkal jsem si, že ryby stejně nebudou brát a tak aspoň nějakou malou mřenku pro kocoury.
Dal jsem na prut návnadu, takovou jednu malinkou kuličku kukuřice a nahodil prut do vody.
Najednou se splávek potopil a já zabral. Prut se ohnul až k vodě.
No, co toooo?? A pak jsem viděl, jak se zavlnila voda a já začal tušit nemožný.
Prut se nebezpečně stále ohýbal a já jsem navíjel a navíjel....
Mamka vzala podběrák a musela jít po kolena do studené vody a - no haloooo - a nabrala rybu podběrákem a to už jsme všichni žasli.
Konečně jsme viděli jaký je to velký kus ryby. Měření a vážení ryby se neobešlo bez nadšení.
Ryba váží 13.36 kg a měří 94 cm. A je to tolstolobik.
A tak máme s mamkou obrovskou radost. Je to můj životní úlovek."
A tak se také podívejte, jak se jim dnes dařilo ......

** malá mřenka pro kocoura Ferdu **

** šťastný bratr s rybou v rukách **

Mé milé, 

mějte se moc, moc hezky a radostně.......

Předčasňátka II.......

Mé milé.
Dotvořila jsem další věcičky pro předčasňátka a v úterý odeslala pani Romaně
- koordinátorce ** Zlatý kulíšek **.
Vše došlo v pořádku a tu je pár fotografií :

Mé milé, děkuji za návštěvu a vaše milé komentáře. 

Vaše návštěvy s komentáři vždy radostně potěší. Děkuji. 

Užívejte hezkého podzimního času a přeji pohodový začátek třetího říjnového týdne.

Mějte se moc, moc sluníčkově. 

Všední či nevšední situace ?????

Mé milé.
Asi před měsícem jsem dala do čistírny peří vyčistit starou péřovou deku a tři malé, staré péřové polštářky, aby mi zhotovili polštářky nové. Paní prodavačka mi řekla, že z tohoto množství peří, po vyčištění, budou tak 3 až 4 polštářky o velikosti 40x40 cm. Cena, tak, kolem sedmi stovek.
Dlouho jsem pro ně nešla, ač byly hotovy za 14 dní. Bylo to nemálo peněz za jejich výrobu a ještě jsem si říkala - no, celá tato transakce má stát asi tisícovku - podle telefonátu prodavačky - hm, tak to je za 3-4 polštářky ve velikosti 40x40 docela dost. To se pani prodavačka někde sekla......
No aspoň mi ubylo staré peří, se kterým jsem nevěděla "co" a sama přendávat peří ze starého sypku do nového. Tak to nešlo! Jojo, zkusila jsem to, na dvorečku, ale během 5 minut jsem byla jako angorák a se začínajícím astmatickým záchvatem. Tak jsem vše nastrkala do krabice a donesla do čistírny peří.

Vnučka se mě po cestě ze školy, asi někdy v úterý, ptá: " Babi, proč furt nosíš kalhoty a tenisky?
Proč nenosíš sukni?" A tak jsem si ve čtvrtek vzala sukni, hnědý háčkovaný baret, hnědé lehčí boty a hnědou kabelu. Dokonce jsem se i lehce namalovala. Jo, to se ji líbilo - dost můj outfit kvitovala.
A tak jsem i dnes opakovala včerejší vystrojení a po cestě ze školy byla nálada mezi námi dvěma skvělá......

Vejdeme do čistírny peří a pani prodavačka si mě asi pamatovala a tak hned přináší obrovský igelitový pytel s polštářky v nových modrých sypcích a říká: "Tak jsou, NE 3-4, jak jsme se domluvily, ale je jich 5 !!"
Peří tedy vyšlo po vyčištění na 5 polštářků. Tjooo, tak jeden péřový polštářek za 200 korun - hm, tak to jsem moc ráda a radostně pani prodavačce odpovídám: "Tak, to je moc prima, tak to tedy klobouk dolů za výsledek této transakce."
A co se nestane!!
Vnučka se najednou účastní hovoru, ačkoliv do této chvíle mlčela a poslouchala nás.
A se slovy "tak klobouk dolů" - mi strhává z hlavy háčkovaný baret......
A ten jsem dnes obzvláště těžce nasazovala tak, aby mi aspoň trochu slušel.
Vnučky reakce byla pro mě naprosto nečekaná. Takhle mi strhnout baret na má slova - tak tedy klobouk dolů!
Jaká byla reakce pani prodavačky? Tak to jsem nesledovala, protože jsem zkoprněla nad celou situací a snažila se jednat normálně.
Ale to nešloooo.
Baret, který vnučka položila na stůl vedle pytle s polštářky, jsem vzala a nasadila na hlavu a teď to přišlo: " Babi, vypadáš jako hříbeček." - hm, to slovo, hříbeček, jsem v návalu přicházejících emocí celkem moc dobře neslyšela.
Zaplatila jsem pani prodavačce. Ta mi narvala igelitový pytel s polštářky do velké tašky, nacpala jsem ji dvacku za telefon do ruky a vypochodovaly jsme z obchodu. Venku už se mnou cloumaly všechny emoce, kterých je člověk schopen. Položila jsem tašku s polštářky na zem, kabelu na nějaký parapet okna, či co to bylo a jala se upravovat baret. Jo, to stejně moc dobře bez zrcadla nešlo a bez baretu jsem nechtěla jít. Vlasy uplácnuté na hlavě. No fakt děs. Jo, cítila jsem se jako strašák. Při mé prostorově výrazné postavě a ještě baret naprosto špatně posazen na makovici! No, fotka do novin.
Vnučku jsem nehubovala, neřvala jsem na ni, ani ruka mi nevyběhla k pohlavku, ač jsem byla sopka před vybuchnutím. Ona sama poznala, jak přestřelila a co vyvedla. Ono nešlo celkem o ten baret, ale o její, pro mě naprosto nečekanou, bezprostřední reakci.
Od obchodu nálada nulová až mrazivá. Vnučka v tichosti a já? Já jsem se viděla, díky vnitřnímu rozčilení z překvapení nad jejím jednáním, co by astmatik, dýchající, jak velký, těžký dvoukolák, naložený z každé strany velkou kabelou.
Došly jsme ke mě dom a teprve tady jsme si vše v klidu vyříkaly a jedna druhé se omluvily a omluvy byly přijaty.
A teď večer, když už tu vnučka není, se mi hlavou prohánějí myšlenky - jak je ten život nádherný, neopakovatelný v záležitostech každodenních situaci.......

Mé milé, blíží se víkend.

Při plynutí jeho času a nejen víkendového, se usmívejte nad nešikovností či nad nečekaným jednání vašich dětí či vnoučat.

Jsou to chvíle neopakovatelné, nikdy se nevracející a velmi dobře se zapisující do našich pamětí........

 Mějte se moc hezky a radostně......

Srdce na dlani.......

Mé milé.
Četla jsem u ** Sonja** moc pěkné zamyšlení.
Její příspěvek s několika otázkami, nad kterými jsem dost přemýšlela.
Hlavně nad jednou z nich : " Proč jsem si založila svůj blog."
A pak jsem se ve svém blogu vrátila na úplně první příspěvek ze sedmého května letošního roku, s názvem : ** Blog.......**
Znovu jsem si celý článek přečetla a i když už uběhlo pět měsíců od založení blogu, ze svého prvního příspěvku bych nevymazala ani slovo. Tak to prostě je.
Blog je jako moje kniha života i když se nestal deníkem s popisem každodenních událostí. Chtěla jsem a stále mám tuto prvotní myšlenku v hlavě, si něco někam občas napsat a vložit foto o tom, co jsem vytvořila. Na jedno místo. Kam se po čase mohu vrátit a podívat, jak "to" tehdy bylo......
Při psaní prvních příspěvků byl můj blog neveřejný. Dokonce ani moje děti nic nevěděli. V podstatě skoro měsíc. Pak padlo rozhodnutí - blog uvolnit do veřejného internetového světa.
Říkala jsem si - koho by zajímalo "to" co ty prožiješ či vytvoříš ??
A ono - anooooooo......
Našla jsem tolik, tolik lidí. Tolik blogerek, které mě poctí na blogu návštěvou a do komentářů napíšou několik hřejivých slov. Slov, jež nabíjí další energií a posouvají ve všem o kousek dál......
Děkuji, děkuji vám všem.
Dnešní večer se pomalu chýlí ke konci a já neodolám.
Musím nakouknout k vám, do svých oblíbených blogů.
Otevřu blog **Marta** , že se pokoukám a ztuhnu.......
Vidím název svého blogu. Jak se tam dostal?? Proč?? A pak mi to došlo. Martička mi posílá "Srdíčko na dlani......" Ocenění. Moje první ocenění. Mám obrovskou radost. Marti moc, moc děkuji.

A podle pravidel mám přiložit krásný text.
Tu je :
......pokud cítíte, že je na světě bytost, která si zaslouží obyčejné a jedno z nejhezčích slov na světě "děkuji", vytvořte nový příspěvek, zkopírujte obrázek, tento text, vložte jeho blog adresu, upozorněte jej na tento odkaz v jeho komentáři a vyznejte se mu. Stačí jedno slovo nebo 100, je to na Vás. Pošlete to 2 lidem, jako symbol dvou rukou, kteří si mají pomáhat. Co můžete, uděláte dnes a neodkládejte na zítra. Kdo ví, co bude zítra. Své pocity a emoce, co nosíte v sobě, patří světu a lidem kolem nás. Dejte mu - jim je. Děkuji !
A také podle pravidel mám ocenění poslat dvěma kamarádkám.
Tu jsou :
 ** Maruška **, báječný to človíček, šikulka, se srdíčkem na správném místě......
 ** Lenka **,  šikulka s háčkem v ruce.......

A pravila jsou prý od toho, aby se porušovala......

A proto mé milé, dovolte, abych toto své první ocenění poslala svým synům a vnučce, Katce.

 Vám všem mé milé.

 Jste skvělé a vážím si toho, že mi osud umožnil vás všechny potkat.......    

Podzimní tvoření a dvoreček.......

Mé milé,
první podzimní týden utekl jako voda v bystřině.
Za celý víkend se nám počasí pěkně předvedlo - od nádherného babího léta až po studené mokro a sychravo.

Trocha podzimního tvoření do pokoje.......

Podzimní tvoření na botník se srdíčkovým kamínkem.......

Podzimní tvoření do pracovního koutku......

Poslední z květů muškátů.......

A jahod, které už nedozrají......

Vnučka vytvořila místo pro poslední odpočinek pro nelétající berušku.......

Tři podzimní krásky na okenním parapetu.......

A opeření návštěvníci.......

Mé milé, moc vám děkuji za návštěvu a komentáře a mějte se moc, moc hezky a pohodově.

 A to i v sychravém počasí s šálkem dobrého čaje, pod hřejivou dekou a při svitu svíček, jež dodávají každému večeru nostalgické, mihotavé kouzlo......