sobota 31. srpna 2013

Čtverečkový projekt.......

Mé milé.
Poslední srpnový den vám chci ukázat jak pokročil projekt, který jsem si vyhlásila v lednu
letošního roku.
Několikrát jsem tu, na svém blogu psala, že stále pokračuje.....
Možná bych tu měla spočítat kolik dnů uplynulo od začátku roku.
Čas však tak příšerně "letí", že jen napíši jejich počet : 244.......
I čtverečků je tolik.......

Foto z poloviny července - foceno na sušáku na prádlo na dvorečku - sušila se vypraná záclona.......
To byl právě den, kdy mě přestalo bavit je stále rovnat na sebe tak, aby se čtverečky
znovu nerozsypaly.
Byly narovnány na špejle, ukotvené v korku a pro názornost dán i proužek papíru s názvem měsíce.
Musím říci, že se takto moc dobře přenášejí a už konečně nejsou stále rozsypané.......
Samostatný jeden měsíc - srpen, focen v polovině měsíce :
Všechny čtverečky hotové do dnešního dne :

Mé milé,
čtverečkový projekt stále probíhá.......

Opatrujte se a děkuji za vaše zastavení......
Přeji pohodový večer a příjemné všechny další dny..
Těším se na vás příště.

středa 28. srpna 2013

Stromy.......

Mé milé.
Stromy....
Říkáte si - divný název příspěvku, že.....
Vím, stromů je na světě "zatím" hodně a hodně jich je každý den pokáceno, ale dnes vám
ve fotografiích ukáži, jak odešel jeden krásný, vysoký strom ze sousedovic zahrady.......
Proč o něm píši?
Protože jsem tento strom viděla každý den několik desetiletí.....
Stál mi skoro před oknem i když za plotem u sousedů.....
A při každém vyjití na dvoreček se nedalo na něho nekouknout......

O loňské zimě byl krásný - lehce poprášený sněhem.....
Vysoký, statný a rychle rostl.....
Poslední vichřice mu ulomila špičku a poškodila střechu dalšího domu......
A tak strom skutečně musel dolů.......

Přišli a padala větev za větví.....


Zbyl jen kmen bez větví.......
Za pomoci lana šel také dolů a na rozloučenou sebou pěkně "žuchnul" na půdu zahrady.......

Zůstalo jen prázdné místo......
Ano, prosvětlilo se a hodně......
I ostatní stromy doznaly změn.....

Já vím, někdo řekne - tolik fotek na jeden strom.
Ale měl svůj půvab.....
I když při každém silnějším větru docela strašidelně hučel......

Mé milé,
mám radost, že jste se u mě zastavili.
Přeji nádherný čas, plný pohody a klidu 
a budu se tu s vámi opět těšit příště.......

pondělí 26. srpna 2013

Antistresová kostka.......

Mé milé.
Všechny vás zdravím a přeji hezký, i když dnes trošku upršený den. Tedy aspoň u nás.......

Dnes vám ukáži, co jsem - mimo dalších věcí - tvořila některé prázdninové dny.....
Antistresovou kostku.
Vikipedie říká, že kostka je malý mnohostěn, obvykle tvaru krychle, která se používá pro generování sekvence náhodných čísel.......
Ale nic neříká o antistresové kostce......
Tato kostka se skládá z osmi kostek, poskládaných a sešitých tak, aby při pohybu tvořila  
kvádr - 20x10x5cm anebo skutečnou krychli o velikosti 10x10x10cm. 
Je tvořena molitanovými kostkami 5x5x5cm, pošitými čtverci a obdélníky látky tak, aby všech 
osm kostek drželo pohromadě a daly se různě překlápět.....
Video jsem si půjčila z internetu. Pro lepší názornost hry s kostkou a velmi děkuji jeho autorovi za zapůjčení :
A hraní si s ní  - je nekonečné.......
Jojo, řeknete : "Na hraní nemám čas!" 
Ano, chápu......
Ale hraní si při její tvorbě - tedy při jejím šití - je o dosti velké dávce trpělivosti a soustředění se..... 
A věřte, že zklidnění přichází i s uvolněním mysli......
Všechny švy se šijí v ruce a je už na vás jakým stehem.....
Jestli si vyberete steh obnitkovací či jiný.....
Kdysi ve škole jsme se učili - a i kluci - obšívat pohledy a skládat z nich krabičky.....
Pohledy jsme obšívali stehem, kterému dodnes říkám - pohledový.....
Nastříháno:
I vnučka se u kostky naučila šít "pohledový" steh :
Šila stehy na hraně látek hnědé a modré.....
Hezké stehy tvořila :
Kostka mnoho podob :
Připraveno na další.......

Mé milé, 
už jste zkoušely svoji trpělivost při šití této kostky ??
Věřte, že je to skutečně krásné a uklidňující tvoření a nejen to.......

Děkuji za vaše zastavení se i za krásná slova ve vašich komentářích.....
Opatrujte se.

sobota 24. srpna 2013

Peněženky.......

Mé milé.
Nejdříve bych chtěla všem vám poděkovat za obrovskou podporu, za vaše myšlenky a nádherné komentáře tady na blogu, překrásná slova v mailech, zprávách.......
Děkuji vám všem.

Během letošních prázdnin jsem moc věcí nevytvořila ač jsem si slibovala, že budu nejen šít, ale mám připraveno i na papírové pletení košíků.......
A na ty nedošlo a už nedojde - nevadí....... 
Není všem dnům konec.......

Sice jsem každý den háčkovala čtverečky v rámci "Čtverečkového projektu" - vyhlášeného letos v lednu a čtverečky přibývaly každý den. To jsem zvládala dobře...... 
V některém příštím příspěvku vám všechny ukáži.......

Minule jsem psala, že jsem se naučila šít patchworkové peněženky a dnes bych vám je chtěla ukázat.
Sice je ještě neumím bez chyb. 
Vždycky nějakou "vyrobím".......
Ale je to - jak někteří hezky říkají - kdo chce chyby vidět, tak je vidí, ale kdo vidí snahu o dokonalost, tak chyby nevidí i když jsou.......
A mám na další peněženky nastříháno a připraveno: 
A takto vypadají hotové. 
Malá peněženka je právě ta zkušební, naprosto první šitá.......

Tady postupně jedna podruhé, otevřené :
Jsou pověšeny kolíčky, na dvorečku na silonu, aspoň je tak trošku vidět dovnitř.......
Některé přepážky v peněžence mají i kapsičky na karty.......
Malá.....
Má čtyři kapsičky na karty - dvě a dvě na poslední a předposlední přepážce........
A tahle má kapsičky na karty jen dvě.......
Ano vím, ty zelené kolíčky jsou otřesné. Až budou hotové další - vyfotím i s kartami, aby bylo vidět, kde jsou kapsičky umístěny.......

Také mám nastříháno na dvě kosmetické kabelky.......
Jsem zvědavá jak se mi povedou.......

Mé milé.
Opatrujte se prosím a užívejte prázdninový čas plnými doušky.......
Ať už jste v práci anebo doma.......

pátek 9. srpna 2013

Čas na houpačce.......

Mé milé.
Hm. tak takovouto časovou přestávku na blogu jsem ještě neměla.....
Ano, nebyla jsem tu víc jak měsíc. Víc jak měsíc jsem nenapsala žádný článek, ale to neznamená,
že by se mi život zastavil. Ne, nezastavil. Byl na houpačce.....
Chvíli doma, chvíli u bratra a švagřinky v karavanu u vody s koupáním a lenošením, chvíli s kamarádkami z patchwork klubu u šití - paní Zdena mě naučila šít peněženku - chvíli s vnučkou u vody či doma nad háčkováním a s malinkou trochou šití a také praním, žehlením a s ostatním domácími pracemi.....
Ale stále tak nějak v nejistotě, bez sama sebe, bez plného prožitku všech těch nádherných chvil.....
A pak jsem si řekla - dost !!
Dost všech úvah a nejistot, tápání jestli tak či onak.....
Ať už jsou výsledky jakékoliv, budu žít dál a naplno.....

Přišel pátek minulý týden.
A až po příchodu domů ve skoro večerních hodinách jsem si uvědomila, že díky celému dni, který byl ve znamení dvou návštěv, jsem se našla. Zase jsem sama sebou.....
Obě návštěvy,
ať už u Marušky na zahradě a seznámení se s jejími fantastickými vnoučátky, ze kterých jsem si,
aniž bych se kohokoliv ptala, odčerpala krásnou a velmi povzbuzující energii při vyprávění s nimi, kdy tento čas byl jedinečný a okouzlující díky jejich povídání a i s Maruškou, při odpolední kávě
s ochutnáváním jejího výborného domácího závinu,
či odpolední návštěvy u Zdeni, trvající do skoro večerního času, při níž se hodně povídalo
o šití a o tvoření, při prohlížení časopisů plných krásné tvorby a za pilného ručního šití Milu -
jsem skutečně ožila.....
Prostě jsem se zase našla.....
Vím, zní to divně, ale je to prostě tak.
Po měsíci plného očekávání, jestli bude vše po operaci v pořádku či nebude - život na houpačce - kdy jednou jdete z kontroly od lékaře s tím, že výsledky ještě nejsou a nejsou proto, že jsou pravděpodobně pozitivní a při další kontrole se dozvíte, že výsledky nejsou a tak budou pravděpodobně negativní, že se ztratila průvodka a nakonec telefon mezi laboratoří a lékařem s tím, že výsledky nejsou, ale že jsou, tedy snad, negativní.....
Jistotu jsem stejně nedostala.....
Vždy jsem měla starost o své blízké a nejen o ty. V podstatě o všechny mé dobré známé a celkem jsem nepřemýšlela nad starostmi o sebe.
A naprosto vím přesně, že nejsem sama. Je nás hodně, kdo má strach o své blízké kolem sebe a
ne o sebe, ale pak, když přijde nějaká šeredná věc v podobě nemoci, kdy si sami nedokážete pomoci, jsou myšlenky o existenci svého života a právě ty negativní, které vám tepají v hlavě a nejde se jich zbavit - jedna z nejhorších věcí co může člověka potkat.....
A co uděláte v prvním čase nejistoty?
Zase nemyslíte na sebe, ale snažíte se na to špatné zapomenout a dělat i se zabavovat věcmi, kterými se snažíte na vše zapomenout, vytěsnit své myšlenky a nahradit je jinými. Vlastně si ve svých myšlenkách vytváříte zeď před těmi špatnými. Ale ony se jen tak lehce nevzdají a zaútočí, jakmile se třeba jen dotknete schránky, kde máte uloženy všechny doklady z vyšetření v nemocnici.....

Obdivuji lidi, kteří žijí s vědomím této nemoci, dokážou se s ní vypořádat a třeba i uzdravit.
A znovu žít krásným životem.....

Mé milé.
Užívejte života a také i se slovy na rtech - budu se o sebe více starat - užívejte ho se svými milými a
s přáteli plnými doušky a vychutnávejte jeho krásy. Buďte na sebe opatrné.....
Vše co se stane je neopakovatelné, nevracející se a nenahraditelné.......

Děkuji všem za všechnu podporu v mailech a v překrásných komentářích, za vaše pilné návštěvy mého blogu.......
Jsem hrdá na to, že mohu být s vámi se všemi a žít spolu tento život

.......