pondělí 21. května 2012
sobota 12. května 2012
Fialky.
Moje další radost jsou květiny všeho druhu různě rozložené po bytě jako živá dekorace. Miluji fialky. Dřív, ještě když byli synové školou povinní, jsme bydleli v Pcích ve velkém bytě. Květináče s fialkami byly všude. Většinou jich bylo kolem 30 kousků. A když všechny kvetly, bylo radost pohledět. V současné době jich mám jenom pár, ale jsou stejně krásné jako dřív.
pátek 11. května 2012
Moje radost......
Ano, moje největší radost a citová záležitost je vnučka Kristýnka. Její otec je můj starší syn Petr. Ano, ano a už je to příští týden ve čtvrtek devět let, co mi ji osud dopřál potkat a milovat. Mé jedno z největších štěstí v životě. Před časem mě napadlo uspořádat pro ni narozeninovou párty,takovou menší veselou oslavu,kam by přišly i její kamarádky ze školy a třeba i s jedním z rodičů.Nejdřív jsem chtěla oslavu vytvořit doma, ale můj byt pro více jak 3 lidi je malý a tak bude oslava v kavárně V Mraveništi. Co je Mraveniště? Nedávno vytvořená malá kavárnička pro děti s rodiči či prarodiči. Herna se spousty akcemi pro všechny, kdo chtějí zavítat a posedět.
V Mraveništi je domluvena výzdoba,chlebíčky a jednohubky. Dort pro Kristýnku mi vytvoří přítelkyně synovce od mladšího bratra Honzy. Muzika a natáčeni na kameru bude v režii otce Kristýnky. Bude tanec, hry a podpisová akce.Jak bude probíhat? Každá z kamarádek Kristýnky si nabarví jednu ruku vodovou barvou a obtiskne na bílý papír a pod svou ruku se podepíše.Třeba takto vytvořený "podpisový arch" bude Týně připomínat její první narozeninové párty. A co ještě zbývá - přeci pozvánky - a těmi každá oslava začíná a tak tu jsou :
A jak vše probíhalo napíšu příště, tedy až po oslavě.
Pozvánka na oslavu.... |
středa 9. května 2012
Moje radost
Ano, jedna z mých radostí - dvorek u bytu. Kdysi jsem koupila tři bílé židle a bratr mi vyrobil stolek. Hezky se tu sedí a třeba háčkuje, plete a čte.Tady se snažím vytvořit klidnou oázu plnou rostlin a květin. Letos tu jsou rajčata, ve větším počtu jahody a také muškáty, které se udržely přes zimu. I koupená fuchsie kvetoucí plnými fialovo-bílými květy.Zatím tedy byly jenom čtyři květy a časem jich snad bude víc. Letos jsem nasela i pár semínek paprik - asi to budou feferonky, ale zatím se mají k světu. A také macešky, které při jejich nákupu byli sotva použitelné a přesto vyrostly do krásy. V loňském roce "proběhla " internetem rajčata a nejen ona, pěstovaná vzhůru kořeny. A tak letos jsem to zkusila také i když ne ve speciálních vacích, ale v plastových lahvích.
Dnes jsem také dala "vyletnit" i všechny pokojové rostliny.
K loňským narozeninám jsem dostala od synů červeně kvetoucí vánoční hvězdy a chtěla bych je pěstovat dál,zatím vyrazilo dost lístků.Na netu jsem se dočetla o jejich letnění a tak už dělají společnost ostatním.
Tak a teď sem zkusím vložit fotografie ze dvorku. Jsem zvědavá jestli se mi to povede......
jahody ve vlastnoručně vyrobené pyramidě z květináčů......
a druhá jahodová pyramida ve společnosti sazenic rajčat....
Rajčata pro bratra Miloše a papriky na plotě..................

Rozkvetlé macešky a rajčata s paprikami vzhůru kořeny....
Povedlo se i když ne tak, jak jsem si představovala, ale aspoň takto.
Doplnění tohoto článku : poprosila jsem svého mladšího syna Pavla o radu ohledně umístění - vrstvení fotografií. Poslal mi link na free program a toto je můj první výtvor vrstvení. Ano je to divoké, neumělé a tvrdé. Ale každé začátky jsou těžké....
Fota jsem použila skoro stejná a to proto, aby byl vidět rozdíl .
Moje představa spotřeby místa tady na blogu a do budoucna úkol - s programem se vše naučit a kompozice vylepšovat.
Dnes jsem také dala "vyletnit" i všechny pokojové rostliny.
K loňským narozeninám jsem dostala od synů červeně kvetoucí vánoční hvězdy a chtěla bych je pěstovat dál,zatím vyrazilo dost lístků.Na netu jsem se dočetla o jejich letnění a tak už dělají společnost ostatním.
Tak a teď sem zkusím vložit fotografie ze dvorku. Jsem zvědavá jestli se mi to povede......
jahody ve vlastnoručně vyrobené pyramidě z květináčů......
a druhá jahodová pyramida ve společnosti sazenic rajčat....
Rajčata pro bratra Miloše a papriky na plotě..................
Rozkvetlé macešky a rajčata s paprikami vzhůru kořeny....
Povedlo se i když ne tak, jak jsem si představovala, ale aspoň takto.
Doplnění tohoto článku : poprosila jsem svého mladšího syna Pavla o radu ohledně umístění - vrstvení fotografií. Poslal mi link na free program a toto je můj první výtvor vrstvení. Ano je to divoké, neumělé a tvrdé. Ale každé začátky jsou těžké....
Fota jsem použila skoro stejná a to proto, aby byl vidět rozdíl .
Moje představa spotřeby místa tady na blogu a do budoucna úkol - s programem se vše naučit a kompozice vylepšovat.
pondělí 7. května 2012
Blog....
Tak jsem si založila blog. Poprvé. Přemýšlím o něm už delší čas, s touhou si někam něco občas napsat, nějaké své počiny či myšlenky a nebo strasti, stezky, slzy....
Či zobrazit fotky o tom, co jsem vytvořila háčkem nebo jehlicemi a šitím. Vlastně pomocí svých rukou a myšlenek......
A foto z úprav svého malého bydlení a ještě menšího venkovního prostoru. Prostě takovou virtuální knihu do které mohu napsat radosti, střípky, ale i střepy ze svého života.
Než jsem si založila tento blog, prošla jsem dost jiných blogů v podstatě z celého světa a četla na nich mnoho krásných článků a viděla spoustu nádherných a inspirativních fotografií s výtvory a nápady ostatních bloggerek. Prostě nádhera.
Časem přidám i něco ze starších událostí, vzpomínek a svých výtvorů. A rovněž několik slov a fotografií z rekonstrukce bytu, která se uskutečnila v létě roku 2010.
Ano vím, vím. Neumím skládat slova, tak hezky a věcně, jako spoustu jiných lidí. Ba ani neumím dost dobře fotit a pak fota skládat tak, aby lahodily oku a měly v sobě umělecký náboj či aspoň trochu kreativity.
Ale přesto. Blog, který je tu dnes založen, mi bude ukazovat třeba nejen to, jak se výše uvedené věci učím a zvládám malinkými postupujícími krůčky - tedy snad -, ale bude mi ukazovat zachycený čas minulý se všemi věcmi co mi přinesl život.....
A to je dost podstatná věc. Podívat se, co za mnou zůstalo, co bylo špatně a co dobře.
A proč?
Když ukončíte pracovní závazky, odejdete z práce, protože jdete do důchodu, zavřete obchod, vaši známí se nějak rozutečou za svými pracovními a rodinnými povinnostmi a i s vašimi dětmi to tak bylo také, tak najednou máte prázdné ruce a obrovský pocit prázdnoty a při ohlédnutí se za sebe zjištění, že za vámi nic, ale zhola nic nezůstalo.......
No a to je právě ten správný čas - máte celé dny volné - na svoji vlastní seberealizaci, na zájmy všeho druhu. Moje matka mě vždy učila se o sebe postarat a být druhým na blízku. Ano, být druhým na blízku - v dnešní době věc, která se docela nenosí. Moc smutné a pro mě velký citově psychický prostor prázdnoty.
A tak se musím o sebe postarat a naučit se žít sama a prožívat ty nádherné volné dny, kdy nic moc nemusím.
Ale přesto nemohu a neumím nečinně, jak se říká sedět a koukat z okna. Proto se snažím každý den něco vytvořit či každý den kousek pokročit ve vytvoření něčeho, co udělá radost nejen mě, ale možná i ostatním.......
Či zobrazit fotky o tom, co jsem vytvořila háčkem nebo jehlicemi a šitím. Vlastně pomocí svých rukou a myšlenek......
A foto z úprav svého malého bydlení a ještě menšího venkovního prostoru. Prostě takovou virtuální knihu do které mohu napsat radosti, střípky, ale i střepy ze svého života.
Než jsem si založila tento blog, prošla jsem dost jiných blogů v podstatě z celého světa a četla na nich mnoho krásných článků a viděla spoustu nádherných a inspirativních fotografií s výtvory a nápady ostatních bloggerek. Prostě nádhera.
Časem přidám i něco ze starších událostí, vzpomínek a svých výtvorů. A rovněž několik slov a fotografií z rekonstrukce bytu, která se uskutečnila v létě roku 2010.
Ano vím, vím. Neumím skládat slova, tak hezky a věcně, jako spoustu jiných lidí. Ba ani neumím dost dobře fotit a pak fota skládat tak, aby lahodily oku a měly v sobě umělecký náboj či aspoň trochu kreativity.
Ale přesto. Blog, který je tu dnes založen, mi bude ukazovat třeba nejen to, jak se výše uvedené věci učím a zvládám malinkými postupujícími krůčky - tedy snad -, ale bude mi ukazovat zachycený čas minulý se všemi věcmi co mi přinesl život.....
A to je dost podstatná věc. Podívat se, co za mnou zůstalo, co bylo špatně a co dobře.
A proč?
Když ukončíte pracovní závazky, odejdete z práce, protože jdete do důchodu, zavřete obchod, vaši známí se nějak rozutečou za svými pracovními a rodinnými povinnostmi a i s vašimi dětmi to tak bylo také, tak najednou máte prázdné ruce a obrovský pocit prázdnoty a při ohlédnutí se za sebe zjištění, že za vámi nic, ale zhola nic nezůstalo.......
No a to je právě ten správný čas - máte celé dny volné - na svoji vlastní seberealizaci, na zájmy všeho druhu. Moje matka mě vždy učila se o sebe postarat a být druhým na blízku. Ano, být druhým na blízku - v dnešní době věc, která se docela nenosí. Moc smutné a pro mě velký citově psychický prostor prázdnoty.
A tak se musím o sebe postarat a naučit se žít sama a prožívat ty nádherné volné dny, kdy nic moc nemusím.
Ale přesto nemohu a neumím nečinně, jak se říká sedět a koukat z okna. Proto se snažím každý den něco vytvořit či každý den kousek pokročit ve vytvoření něčeho, co udělá radost nejen mě, ale možná i ostatním.......
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)