pondělí 7. května 2012

Blog....

Tak jsem si založila blog. Poprvé. Přemýšlím o něm už delší čas, s touhou si někam něco občas napsat, nějaké své počiny či myšlenky a nebo strasti, stezky, slzy....
Či zobrazit fotky o tom, co jsem vytvořila háčkem nebo jehlicemi a šitím. Vlastně pomocí svých rukou a myšlenek......
A foto z úprav svého malého bydlení a ještě menšího venkovního prostoru. Prostě takovou virtuální knihu do které mohu napsat radosti, střípky, ale i střepy ze svého života.
Než jsem si založila tento blog, prošla jsem dost jiných blogů v podstatě z celého světa a četla na nich mnoho krásných článků a viděla spoustu nádherných a inspirativních fotografií s výtvory a nápady ostatních bloggerek. Prostě nádhera.
Časem přidám i něco ze starších událostí, vzpomínek a svých výtvorů. A rovněž několik slov a fotografií z rekonstrukce bytu, která se uskutečnila v létě roku 2010.
Ano vím, vím. Neumím skládat slova, tak hezky a věcně, jako spoustu jiných lidí. Ba ani neumím dost dobře fotit a pak fota skládat tak, aby lahodily oku a měly v sobě umělecký náboj či aspoň trochu kreativity.
Ale přesto. Blog, který je tu dnes založen, mi bude ukazovat třeba nejen to, jak se výše uvedené věci učím a zvládám malinkými postupujícími krůčky - tedy snad -, ale bude mi ukazovat zachycený čas minulý se všemi věcmi co mi přinesl život.....
A to je dost podstatná věc. Podívat se, co za mnou zůstalo, co bylo špatně a co dobře.
A proč?
Když ukončíte pracovní závazky, odejdete z práce, protože jdete do důchodu, zavřete obchod, vaši známí se nějak rozutečou za svými pracovními a rodinnými povinnostmi a i s vašimi dětmi to tak bylo také, tak najednou máte prázdné ruce a obrovský pocit prázdnoty a při ohlédnutí se za sebe zjištění, že za vámi nic, ale zhola nic nezůstalo.......
No a to je právě ten správný čas - máte celé dny volné - na svoji vlastní seberealizaci, na zájmy všeho druhu. Moje matka mě vždy učila se o sebe postarat a být druhým na blízku. Ano, být druhým na blízku - v dnešní době věc, která se docela nenosí. Moc smutné a pro mě velký citově psychický prostor prázdnoty.
A tak se musím o sebe postarat a naučit se žít sama a prožívat ty nádherné volné dny, kdy nic moc nemusím.
Ale přesto nemohu a neumím nečinně, jak se říká sedět a koukat z okna. Proto se snažím každý den něco vytvořit či každý den kousek pokročit ve vytvoření něčeho, co udělá radost nejen mě, ale možná i ostatním.......

2 komentáře:

  1. A založení blogu bylo dobrým počinem.
    Mělas dobré důvody pro rozjetí tohoto projektu (založení blogu) a po několika měsících už sis získala stálou základnu příznivců. Vlastně takové blogové přátele. Je v tom kus tvého života, ukázka tvých prací, interakce z druhé strany. Blog je skvělý!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Vendy, děkuji ti za návštěvu a komentář - ano, rok se rokem se sešel a je mi ctí, že mohu být s vámi v blogovém světě.....
      Vendy přeji ti krásný den. Jarmila

      Vymazat

Děkuji za vaše milé komentáře........